Věci Veřejné aneb druhá výzva Radku Johnovi

V úterý jsem napsal článek Věci Vysmáté, Vystrašené, Vyčůrané aneb výzva Radku Johnovi. Od úterý se zase kolečko dějin pootočilo dopředu a zejména VV se činili. Cítím tedy povinnost reagovat.

Ve výše zmiňovaném článku jsem veřejně vyzýval Věci Veřejné i pana Radka Johna, aby se přihlásili k vládní odpovědnosti a stali se tím, za co se sami prohlásili, tedy krizovými manažery České republiky. Bylo pro mne velmi pozitivní zprávou, že druhý den přestaly VV tančit dobové tance a podepsaly spolu s ODS a TOP09 společné prohlášení, ve kterém deklarovaly svoji snahu sestavit většinovou vládu.

Nedělám si iluze, že by se tak stalo na základě mého článku, ale neskrývám, že mně tato událost potěšila. Jsem totiž vždy rád, když politik dělá to, co od něj volič očekává.

Ve čtvrtek jsem si prostřednictvím jedné alegorie – Pohádka o Bonzáčkovi a dvanácti kmotříčcích - dovolil kritizovat VV tolik prosazovaného agenta provokatéra. Sice jsem si od Vás čtenářů vysloužil docela kritiku, ale za svým názorem si stojím. A dnes ráno jsem zažil pozitivní šok – čtu, že pan John při rozmluvě se svým bývalým kolegou a kamarádem Jankem Kroupou připustil, že s agentem provokaterém přestřelili a je nutné modifikovat jeho pravomoci. Že by pan John skutečně četl mé články? Ne, opravdu tak naivní nejsem. Ale jsem rád, že se dva lidé, kteří mnoho let pracovali na odhalování korupčních afér a organizovaného zločinu, shodli na tom, že původní návrh agenta provokatéra je trochu přestřelený, zneužitelný a může se z něj stát jen nástroj buzerace a perzekuce a potvrdili tak i názor můj – laika v této oblasti.

Co je však pro mne ohromným (opět pozitivním) překvapením - pan John připustil nedostatky ve volebním programu i ve způsobu rozhodování VV formou přímé demokracie (klikání véčkařů). Zde bych pro změnu mohl odkázat na svůj starší článek o mediokracii, kde mimo jiné říkám, že hlas lidu není hlasem Božím ale spíše oním pověstným lesem, do kterého média volají jednu hovadinu za druhou, a ty samé hovadiny se z něj i ozývají zpět. Celý rozhovor na mne působil tak, že panu Johnovi došlo, že přímá demokracie je sice krásná myšlenka, ale neproveditelná. Je to utopie. Obdivuji však jeho odvahu veřejně přiznat chybu ani ne týden po volbách.

Každopádně cítím, že bych se v tuto chvíli měl omluvit panu Johnovi a Věcem Veřejným. Za poslední 48 hodin udělali, několik kroků, za které se rozhodně nemusí stydět.

Na druhou stranu se VV dostaly do velmi obhajitelné situace – dostaly voličské hlasy za něco, co není v lidských silách dodržet. Za absolutní přímou demokracii.

Vážený pane Radku Johne,

chápu Vaši potřebu udělat referendum mezi svými véčkaři s nadějí, že oni svým rozhodnutí posvětí zpětně ztrátu své přímé demokracie (ostatně budu doufat spolu s Vámi), ale nerozumím Vašemu rozhodnutí, že v případě neúspěchu chcete položit svůj mandát.

Chápu, že je nyní Vaše víra v kolektivní rozum konfrontována s realitou a že je jednoduchý řešením to celé vzdát. Ale je to řešení zbabělým. Mohu Vás ujistit, že Vaši véčkaři Vám ještě naklikají hodně – skutečně hodně nesmyslů, pokud je necháte. Nelze však nadřadit kolektivní rozum tomu vlastnímu bez jakékoliv relevantní argumentace. To, že 17 tisíc lidí řekne NE, neznamená, že NE je správně. Historie mnohokráte dokázala, že správně může být a je ANO. Kde by byl Einstein se svou teorií relativity, kdyby se před tím zeptal lidí, jestli tomu věří?  Kde by byl Kolumbus, kdyby udělal mezi svými námořníky referendum, zda plout dále na západ? A tisíce dalších reformátorů, objevitelů a dalších průkopníků? Kolik osobností se raději pro svou pravdu nechalo i zabít, protože jí věřilo více, než vůli tisíců a statisíců lidí kolem nich, protože viděli dále než tento dav, obdařený kolektivním rozumem. Je nutné si uvědomit, že schopnost každého člověk o čemkoliv rozhodnout je limitována mírou informací, které má a dále jeho vlastním rozumem. A nevěřím, že 17 tisíc véčkařů má k dispozici stejné informace pro rozhodnutí jako Vy.

Dovolím si opět citovat klasika české literatury 20. stolení pana Karla Kryla: „Úloha osobnosti v dějinách spočívá prakticky v ochotě dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít, dříve než stačila odvolat.“

Vážený pane Radku Johne, staňte se tedy osobností v dějinách naší zemně, která neodvolá dojednané, a věřte vlastnímu rozumu více než rozumu 17 tisíc vašich véčkařů. Možná je mezi nimi dost osobností, jejíž názor stoji za to určitě vyslechnout, ale prostý průměr rozhodně nemusí znamenat nejlepší možné řešení. Pokud se Vám podaří dojednat společně s ODS a TOP9 projekt, kterému budete věřit vy a Váš tým, který jste vybral, je Vaší povinností ho i realizovat. Schovat se za masu bezejmených, není veřejné ale zbabělé.

PS: Odkaz na tento článek zašlu do strany Věci Veřejné s žádostí o vyjádření.