Skutečná amnestie pro zloděje a tuneláře

Když čtu rozhořčené názory politiků, komentátorů a blogerů o Klausově amnestii pro zloděje a tuneláře, vždy mi hlavou bleskne myšlenka – To si už vážně nikdo nepamatuje na skutečnou amnestii pro zloděje a tuneláře?

Zjevně ne!

 Nechci teď hájit amnestii Václava Klause, či spíše abolici, která je po právu skutečným trnem v oku snad všech občanů. Nesouhlasím s amnestií a už vůbec ne s abolicí. Václav Klaus to mohl a měl vyřešit prozíravěji a umožnit, aby soudy proběhly, aby mohlo dojít k odsouzení, byť bez udělení trestu z důvodu amnestie, a vymáhání majetkových škod. Je však nutné respektovat, že Václav Klaus jen využil pravomocí, které mu dává Ústava a jednal zcela v souladu s nimi. Snaha žalovat ho o velezradu je směšná. Relevantní je pouze snaha napadnout postup premiéra Nečase, kde existují slabá místa. Uvidíme, jak se k tomuto postaví Ústavní soud.

Ponechme na chvíli stranou, zda šlo o cílenou snahu smést ze stolu nepříjemné kauzy, nebo ne. Já osobně se nemůžu ubránit dojmu, že v případě amnestie pana Klause jde skutečně o zcela obyčejnou lidskou chybu, šlendrián a diletantství jeho poradců a pouze vrozená ješitnost pana prezidenta mu brání v tom, přiznat, že udělal chybu a podepsal paskvil. On totiž pan Klaus měl pramálo důvodů zametat pod stůl kauzy pana Pitra, Berky, či manažerů H-systému a dalších několika povedených „manažerů“, kterých se amnestie, resp. abolice, týká. Je dost možné, že se na myšlence udělit amnestii k 20. Výročí ČR prostě někdo přiživil, ale čím dál tím víc v tom nevidím konspiraci pana Klause.

Popravdě si to nemyslím vůbec z jednoho prostého důvodu. Skutečný úklid po tunelářích z 90. let už byl dávno učiněn a mnohem skrytěji a svým zvráceným způsobem mnohem elegantněji než takto veřejně deklarovaná amnestie. Je na čase říci o čem mluvím – o tunelářské amnestii podobě znárodnění IPB a následné divoké privatizaci bankovního sektoru a jeho revitalizaci prostřednictvím ČKA a to vládou Miloše Zemana.

Po dvanácti letech si málokdo již vzpomene, že právě banka IPB poskytla úvěry mnoha pochybným privatizačním projektům a že přes tuto banku byly vyváděny majetky v řádu desítek miliard korun. Management této banky postupně a za tichého souhlasu tehdejšího establishmentu nejprve připravil stát o majoritní podíl v této původně státní bance (navyšováním kapitálu od společností, kterým na to banka půjčila) a následně vytvořil zcela neprůhlednou strukturu vzájemně propojených společností, kde vazby byli jen personální, nebo na úrovni nestandardních úvěrů (běžně se dávaly stomiliónové úvěry společnostem s.r.o. bez patřičného zajištění) a následně přes tuto strukturu realizoval divoké privatizace a v mnoha případech i tunelování. V roce 1998 se stala situace vážnou a v roce 1999 neudržitelnou, bylo nutné zahájit velký úklid.

A tak přišel 16. červen 2001 a násilné převzetí IPB nucenou správou ČNB a 19. červen 2001, kdy stát prodává IPB za 1 Kč jiné bance (ČSOB) a poskytuje záruku 180 mld. Kč za všechny špatné pohledávky (za tuto záruku zaplatila ČSOB 3 mld. Kč). Už jen to byla neuvěřitelná zlodějina. S takto razantní zárukou měla IPB hodnotu přes 34 mld. Kč, jak ukázaly pozdější znalecké posudky.

Garance 180 mld. Kč – generální amnestie pro všechny tuneláře zahájila úklid. ČSOB na všechny podezřelé pohledávky z privatizací uplatnila garanci a tyto pohledávky skončili v České konsolidační agentuře (ne náhodou byla ČKA založena necelého půl roku po znárodnění IPB). Další pohledávky z privatizací převzala ČKA od Komerční banky a České spořitelny, protože v rámci privatizace těchto bank si nový vlastník vyžádal opět jejich očištění.  A opět tyto banky privatizovala vláda Miloše Zemana (za aktivní účastni pana Šloufa).  Všechny úvěry, kterými byly financovány největší tunely v historii ČR, skončily na jednom místě. Finální fáze úkladu mohla začít. Předmětem činnosti ČKA nebylo pohledávky vymáhat, ale zpeněžit je a tak začal výprodej, ve kterém si původní dlužníci (prostřednictvím třetích osob či fiktivních společností) kupovali své dluhy za zlomek jejich hodnoty. Kruh se uzavřel, kde není žalobce, není ani soudce. Původní dlužník se stal majitelem svého dluhu a dluh tak zanikl.  Jediným poškozeným byla Česká konsolidační agentura a český stát.

Na konci této amnestie zbyl v ČKA účet ve výši 235. Mld. Kč a několik arbitráží, které ČR většinou prohrála a tak se celkové číslo pohybuje někde na úrovni 400 mld. Kč.

Nikdy již nepůjde dokázat, kdo ve skutečnosti tuto amnestii pro tuneláře řídil, kdo konal zištně a kdo s cílem ochránit drobné střadatele bank a tak si dovolím říci pouze svůj názor, pro který nemám objektivně zjištěné důkazy.

Jsem velmi silně přesvědčen, že jednou z části skutečné dohody mezi ODS a ČSSD (a tedy Václavem Klausem a Milošem Zemanem), která se nazývá opoziční smlouva, byla i dohoda na tomto generálním úklidu. K tomuto přesvědčení mne vede několik indicií:

1)      Právě vláda Miloše Zemana po podpisu opoziční smlouvy realizovala velmi rychle divokou privatizaci bankovního sektoru, kterou nikdy ODS fakticky nerozporovala; do těchto privatizací se velmi nestandardně zapojovali lidé z pozadí jak ČSSD, tak ODS.

2)      V čele dozorčí rady České konsolidační agentury stál po celou dobu pan Vlastimil Tlustý, člen ODS a velký přívrženec Václava Klause a drtivou většinu členů dozorčí rady tvořili vždy členové ODS a ČSSD.

3)      Nikdo ze současných i minulých politiků od roku 2000 nenašel odvahu, aby na základě zprávy vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny, která vyšetřovala okolnosti znárodnění a následného prodej IPB a která konstatuje jasná pochybení ze strany politiků, ministrů, ČNB i nuceného správce, dal podnět k zahájení vyšetřování ve věci trestní – porušení povinností při správě cizího majetku. I vyšetřovací komise toto nemá ve svých návrzích – že by nebylo co vyšetřovat? Mimochodem členem této komise byl opět pan Vladimír Tlustý a předsedou této komise pan Miroslav Kalousek, který shodou okolností od tohoto okamžiku získával významné funkce ve státní sféře.

Vím, že je to strašně málo, aby to šlo považovat za důkazy, ale nemohu se ubránit dojmu, že skutečnou amnestii pro tuneláře a zloděje podepsal (ať vědomě či nevědomě) Miloš Zeman za tichého (vědomého či nevědomého) souhlasu Václava Klause již v roce 2001. Proto si nemyslím, že by se nyní Václav Klaus pokoušel o totéž a tak nešikovně.

Moc bych si přál vědět, jak to skutečně bylo. Rád se obou pánům omluvím, pokud se mýlím.

Na závěr jednu poznámku – i tato kauza je pro mne jedním (nikoliv jediným) důvodem, proč nemohu zvolit pana Miloše Zemana českým prezidentem, byť s mnoha jeho názory souhlasím.