Nekopejte do mrtvoly, mohla by se probudit a nakopat Vám!

Dnes a denně se na stránkách novin či zpravodajských serverech objevují články o Jiřím Paroubkovi. O jeho volebním neúspěchu, o příčinách a důsledcích. Téměř každý si přisadí a kopne si.

I já jsem minulý týden napsal krátký rozbor pro pana Paroubka, ve kterém jsem jemu a celé ČSSD řekl svůj názor, proč prohráli a kde soudruzi udělali chybu. Tím ale pro mne případ Paroubek (jako možný vrcholný představitel ČR) skončil. Tečka, konec, dost!

Zjevně však ne pro novináře, senzacechtivé a mrchožrouty. A možná však ani ne pro samotného Jiřího Paroubka.

Jiřímu Paroubkovi, při vší antipatii, kterou ve mně vyvolává, i pří zcela 100% nesouhlasu s jeho politickými názory, je nutné přiznat dvě věci:

• Po porážce ČSSD (jinak se opravdu volby 2010 nazvat nedají) z toho vyvodil osobní důsledek a odešel do pozadí. Sice tento svůj chvályhodný a v normálním světě běžný čin devalvoval následnými komentáři, ale faktem je, že prostě odešel. Kéž by tohle uměl udělat Mirek Topolánek (jsem volič ODS) v roce 2008, kdy katastrofálně pohrál krajské volby. Strana ODS by mohla být ve své vnitřní reformě mnohem dále
• Za celou dobu jeho politické kariéry jsem nezaznamenal, že by se nějak významně „namočil“ do korupčního skandálu. Existuje zde sice jeho vztah k rodině Kočků, ale že by z něj někdo dokázal vyvodit konkrétní korupční jednání, mi buď uniklo anebo se to nikomu nepovedlo.

Z pana Jiřího Paroubka se tedy stal nyní pouze řadový poslanec. Zároveň však osobnost, která velmi snadno může získat image obětavého lídra, který se nebojí přijmout odpovědnost za chyby své a svého týmu. Pokud bude pan Jiří Paroubek chytrý a poučí se ze svých osobních chyb, jeho návrat by mohl být drtivý.

Česká (poměrně krátká) historie si pamatuje již jednu politickou osobnost, která po trase ministr, předseda vlády, řadový poslanec, předseda sněmovny skončila v prezidentském křesle. V tomto případě jsme měli štěstí a do prezidentského křesla usedla skutečně silná a velkorysá osobnost, která se nemstila svým odpůrcům a důstojně reprezentovala ČR. Budeme mít takové šestí i podruhé? Kdo z Vás si na to je ochoten vsadit?

Neustálým opakováním jména Jiří Paroubek se tak vytváří prostor pro Jiřího Paroubka samotného, pro prezentaci jeho názorů, pro opětovní posílení jeho vlivu na veřejné mínění. Pro jeho návrat. A nejsmutnější pravdou je, že se Jiří Paroubek vrátit může. Stačí mu k tomu dostatečná podpora ze strany řadových členů ČSSD a voličů.

Proto Vám radím:

Nekopejte do mrtvoly! Za prvé se to nedělá a je to neslušné. Za druhé – může se probudit a vrátit Vám to!

Nechme mrtvé spát, ať odpočívají v pokoji. Navěky.

Panu Jiřímu Paroubkovi bych touto cestou a z celého srdce popřál pevné zdraví, šťastný a spokojený život po bohu jeho ženy a k Margaritě i další děti, které jsou skutečným a jediným smyslem i kořením života.