Ministerské rošády Johna i Bárty

Za prvních pár hodin ve funkcích ministrů se nám pánové předvádějí ve velmi rozporuplném světle. Velmi zvláštní rozhodnutí a přístupy svědčí sice o vysokých ambicích, zároveň však naznačují neznalost.

Ministerstvo vnitra – Radek John

Radek John se v celku po právu bránil nominaci Martina Bartáka na post prvního náměstka. Bohužel měl svázané ruce tím, že smluvně slíbil toto místo ODS. Dle mého názoru, by měl mít jisté právo veta. Ministr musí svému týmu věřit, a Radek John zjevně Martinu Bartákovi nevěří. ODS tedy měla nominovat někoho jiného, neboť má ve svých řadách dost odborníků, které mohou zaručit kvalitní vykonávání funkce prvního náměstka ministra vnitra, takže bylo trvaní na panu Bartákovi trochu podivné a ve mně osobně vzbuzuje mírné podezření, že se jedná buď o odměnu za vzorné služby, nebo o ještě něco více. Rozhodně je nyní Radek John ve své pozici znevýhodněn, neboť se velmi špatně pracuje v prostředí, kdy nevěříte svým nejbližším spolupracovníkům.

Na druhou stranu Radek John opět negativně zabodoval. Tvrdit, že mám při nástupu do funkce připravenu změnu organizačního řádu a 50 prioritních úkolů pro své podřízené? Organizační řád je základním kamenem každé organizace a jeho změna musí být uvážené a navržená s maximální znalostí všech procesů uvnitř organizace. Změnu organizačního řádu nelze navrhnout zvenku bez možnosti analyzovat organizaci. Ať je návrh jakýkoliv a veden jakoukoliv ušlechtilou myšlenkou – nutně bude nepromyšlený. A 50 úkolů? Posledních šest týdnu pan John vedl intenzivní koaliční jednání, nevěřím, že měl prostor a čas na přípravu tak robustního a detailního zadání pro své budoucí podřízené. Tedy pokud v rámci těch úkolů jich není 40 pro jeho asistentku typu ranní káva, odpolední sklenka vína, koupit noviny atd. Velmi často se (velmi korektně) v předchozích rozhovorech odkazoval na nutnost problémy nejprve analyzovat. Proč teď nyní předstírá hotová řešení? Proč neřekne, že má pro své podřízené nyní jediný úkol, připravit velmi podrobnou zprávu o činnostech každého útvaru a aktuálních problémech, aby měl na čem postavit svoji analýzu a následnou koncepci reforem. Rozhodně bych mu takovéto prohlášení věřil.  Tvrzení o změně organizačního řádu a 50 úkolech tak nutně spadá do kategorie „nové koště“.

Ministerstvo dopravy – Vít Bárta

Také poněkud rozporuplné hodnocení, media vděčně píšou o tomto novém mecenáši České republiky, neboť tím, že bude svůj poslanecký plat (na který jako ministr nemá nárok) posílat na charitu a vzdal se služebního auta, jistě spasí státní rozpočet ČR. Mimochodem by mne zajímalo, z čeho bude pan Bárta žít (předpokládám, spolu s jeho spolustraníky, že bude místo poslaneckého posílat plat ministerský, takže bude zcela bez příjmů, protože prodal svůj podíl v ABL a není ani v manažerské funkci. Jistě může argumentovat tím, že bude žít z výnosu z prodeje podílu (mimochodem vlastnímu bratrovi, takže by bylo velmi zajímavé znát přesné podmínky prodeje)., každopádně je pan Bárta oficiálně bez příjmů, takže se jeho majetek bude zmenšovat. Zajímavé že? Osobně tomu moc nevěřím. Zejména mne ale vadí naše média, která zcela v intencích mediální masáže píší o těchto gestech, kterými se neušetří podstatné částky, zatímco jinde utíkají miliardy Kč a to je netrápí. Kdysi jsem si počítal, že kdyby všichni poslanci, senátoři, ministři, premiér a prezident se zřekli svých platů a náhrad. Ušetřilo by se asi půl miliardy korun. To je  0,05% celkového rozpočtu. Věřte nebo ne, ale nikdo ani náš stát neumí plánovat své příjmy i výdaje s takovouto přesností, tj. odchylka 0,05% je pod rozlišovací schopnost. Je to stejné, jako kdyby člověk s příjme 10 tis. Kč čistého uměl naplánovat každou pětikorunu.

Vrácení platů a zřeknutí se služebního auta jsou hezká mediální gesta, ale tím, že jsou takto mediálně prodávány, ztrácejí na významu a morální hodnotě a hlavně vůbec nic neřeší. Budu mnohem raději, když si pan Bárta nechá svůj plat a vezme služební auto, ale bude 100% dělat svoji práci.

Opět je zde ale i kladný bod. Pozastavení vydání dluhopisů Českých drah. Tady by se měl Radek John inspirovat. Pozastavit jeden proces a získat čas na analýzu, zda není vhodnější a lacinější řešení. Přiznat, že něco nevím, není ostuda. Ostuda je, dělat že vím všechno. České dráhy jsou bolavý vřed českého státu a někdo konečně musí říznou a vřed vyčistit. Je dobře, že pan Bárta nechce řezat bez rozmyslu.

Trochu rozporuplně musím hodnotit krok pana Bárty přijmout svého dlouholetého podřízeného Martina Sýkoru. Opět zde platí, že ministr, jako každý manažer, musí svému týmu věřit. S tím mohu jen souhlasit a volba dlouholetého spolupracovníka je z tohoto pohledu v pořádku. Na druhou stranu, panu Sýkorovi chybí jakákoliv odbornost pro řízení ekonomické agendy (tvrdit, že šéf obchodu je dobrý ekonom, snad pan Bárta nebude). Obávám se, aby příliš mnoho amatérů na jednom ministerstvu nezpůsobilo škodu. Mimochodem na stránkách ministerstva dopravy jsem žádný útvar s čistě ekonomickou agendou nenašel, takže by mne zajímalo, co přesně pan procházka bude řídit?

Co říci závěrem? Je to tak trošku tam a zpátky, něco dobrého je okamžitě přehlušeno chybným krokem. Snad to jsou jen chyby začátečníků. Doufejme.