Mediokracie

Už jste ten termín slyšeli? Pokud ne, pak píši tento článek právě pro Vás. Je to jen jiný název pro přímou demokracii. Ptáte se proč?

     Přímá demokracie je nádherná myšlenka, vznešená svojí velkorysostí a čistotou. Umožnit lidu, aby sám přímo ovlivňoval dění a rozhodoval o těch nejdůležitějších věcech. Vox populi vox Dei. Ano, hlas lidu je  hlas Boží. Jásejme a chvalme naše politiky, že nám chtějí dát šanci na chvíli řídit tok dějin a rozhodovat o osudu našeho národa. Je to ale realita?

     Zmínil jsem (vcelku úmyslně) latinský citát a nyní předkládám několik informací o jeho vzniku:

     Časté je spojení: Vox populi, vox dei, "Hlas lidu, hlas Boží". Jde o staré spojení, někdy chybně přisuzované Williamu ze Malmesbury z 12. století.

     Jiné, rané odkazy se vztahují k dopisu Alcuina Karlu Velikému z roku 798, ačkoli je pravděpodobné, že spojení bylo použito již dříve. Plná citace od Alcuina zní:

Nec audiendi qui solent dicere, Vox populi, vox Dei, quum tumultuositas vulgi semper insaniae proxima sit.

     Český překlad:

„A těm, kdož říkají, že hlas lidu je hlasem Božím, nemá se věřit, neboť rozmařilost davu je vždy velmi blízka šílenství.“

     Ejhle, plné znění tohoto více než 1200 let starého textu už není tak vznešené a rozhodně není oslavou hlasu lidu. Naopak varuje před těmi, kdo říkají, že bychom měli hlasu lidu naslouchat. To však byl temný středověk, slyším již námitky čtenáře, osvíceného člověka naší moderní doby. Dnes ve věku mobilů, internetu, vysoké vzdělanosti je tomu jinak. Dnes již nejsme tupý dav, který je podoben stádu ovcí. Skutečně?

     Dnes a denně se přesvědčujeme, že podléháme vlivům mediálních kampaní. Někdo více a někdo méně, ale všichni jsme ovlivněni informacemi, které čteme na internetu a v novinách, slyšíme v rádiích a vidíme v televizi. Průzkumy pravidelně zjišťují naše mínění, a to jak politické, tak třeba preference zábavy, spotřeby, životního stylu.  Firmy i politické strany pak investují značný podíl svých zdrojů do marketingových nástrojů (reklamy, P. R. nástrojů) s cílem ovlivnit naše mínění a naši volbu. Ať už volím, jaký jogurt, prací prášek, auto koupím, nebo zda vybírám politickou stranu, které dám svůj hlas.

     Nebo si myslíte, že existuje nějaký jiný důvod, proč jsou strany ochotné zaplatit stovky miliónů korun za svoji kampaň v médiích? A to nemluvím o výdajích firem (zde se bavíme o miliardách).

     Přiznejme si to – naše rozhodování v lepším případě ovlivňují, v horším případě řídí -  média.

     Nyní si na chvilku představte, že máme onu přímou demokracii v té nejširší podobě a můžete rozhodovat přímo o prezidentovi, starostovi, hetmanovi, radaru, Lisabonské smlouvě, dálnicích, jaderných elektrárnách a mnoha dalších věcech.  Jak rád bych o těchto věcech spolurozhodoval. Moc rád … Vy také? A uměli byste rozhodnout objektivně? Co Vaši rodiče a prarodiče? Co Váš soused? Co pan Novák odnaproti? Co páni popeláři odvážející odpad? Kolik z nich bude rozhodovat objektivně na základě nezávisle zjištěných faktů a kolik z nich se spolehne na média?

     Už víte co je mediokracie? Je to zřízení, kdy stát řídí vlivové skupiny prostřednictvím medií. Kdy mediální obraz je víc než realita. Prezidentem se stane nikoliv lepší kandidát, ale ten, jehož kampaň bude lepší. Stejně tak hejtmanem. Dálnice povede přes pozemky těch, kteří zaplatí víc za „objektivní zpravodajství“ …

      Smutné je, že mediokracii už máme. Již dlouho platí – kdo není v médiích, jako by nebyl. Začleněním prvků přímé demokracie do systému politické moci v ČR však její vliv zmnohonásobíme.

     Moc bych si přál, mít možnost volit prezidenta přímo. Ale cena v podobě ztráty vlastního názoru je příliš vysoká.