Kladivo na čarodějnice

Víte, co mají společné starý obraz, Formule 1, kanadská hymna a počítačová hra? Staly se obětmi šílenství ve jménu politické korektnosti, multikulturalismu a genderové vyváženosti. Novodobého honu na čarodějnice.

V posledních týdnech mne zaujalo několik zdánlivě nesouvisejících  zpráv, při jejichž čtení jsem měl neobyčejně intenzivní pocit, že se buď zbláznil svět, nebo já. (Druhou možnost nikdy nelze vyloučit).

1.Kanadská hymna

Dočetl jsem se například, že z kanadské hymny zmizí slova opěvující „syny“ země, místo nichž budou Kanaďané nově zpívat o „všech z nás“. Rozhodl o tom kanadský parlament, který schválil genderově neutrální změnu v textu písně, jež je hymnou země od roku 1980.

Ihned jsem si v duchu proletěl slova písně  Kde domov můj a oddychl si, neb naše hymna žádná genderově nevyvážená slova neobsahuje, tedy jen její první část. V té druhé, která již není naší hymnou, je totiž verš „ ...to je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj…“ Uf to bylo o vous. Kdyby naši národní obrozenci, kteří stáli u zrodu české státnosti, trvali na  dvou slokách, tak máme problém jak vrata, protože Češi fajn ale kde jsou Češky?

Vzápětí jsem ale politoval sousedy Slováky, jejich „ Zastavme sa bratia“ má do vyváženosti daleko a poslední verš „ Slováci ožijů“ je pak téměř sexistický, oživovat Slováky to jo, ale Slovenky nikoliv. Naprosto a zcela nepřípustné.

Dost legrace v tomto bodě. Hymna je (či má být) národní tradice každého státu, symbolem jeho státnosti. Pokud hon za genderovou vyvážeností dosáhl stupně, kdy  lidé (či spíše politici) cítí potřebu měnit tradice či základy státnosti, je to něco, co otřásá základy naší kultury. Zatím se můžeme  konejšit tím, že  je to Kanada, nikoliv my. Zatím.

2.Starý obraz

Také jsem se dozvěděl, že Manchesterská galerie se rozhodla ze své expozice odebrat dílo „Hylas and the Nymphs“ Johna Williama Waterhouse a ptá se návštěvníků na jejich názor. Malba znázorňuje mladičké nahé nymfy lákající mladého Hyláse do záhuby. Důvodem prý je, že mužští autoři se ženou za krásou a ženské tělo jim slouží výlučně jako pasivní dekorativní předmět či jako zobrazení femme fatale. Naštěstí šlo galerii především o vyvolání diskuze o zahalování obrazů a zástupkyně galerie dodala „Jsem osobně trochu v rozpacích, že jsme se tím nezabývali dříve, naše pozornost bohužel směřovala jinam,“ a přiznala, že k debatě nad uspořádáním kontroverzní místnosti galerii přivedla aktuální hnutí MeToo a Time’s Up věnující se problematice sexuálního nátlaku a zneužívání“.

Jenže proč někdo cítí potřebu diskutovat o  zahalování uměleckých děl? Kde je svoboda umění? Už jen to, že někdo považuje za nutné toto diskutovat, by mělo nás všechny varovat, že se blíží doba, kdy budeme sochám usekávat veškeré pohlavní znaky, malby zakrývat či přemalovávat a pálit knihy, kde  si lidé dají více než jednu pusu.

3.Formule 1

Jako by toho nebylo málo, dočetl jsem se i to, že vedení Formule 1 se rozhodlo zrušit  jednu ze svých tradic (zase ty tradice) – gird girls . Tedy krásné mladé dívky či ženy, nesoucí na tyči cedulku se jménem pilota. Tak Formule 1 je vlastně soukromý podnik a může si o svém podniku rozhodovat, jak chce, respektujme svobodu podnikání, zarážející je ale odůvodnění: „I když se dívky na roštu staly během minulých desetiletí tradicí Velkých cen formule 1, máme pocit, že tento zvyk neodpovídá hodnotám naší značky a je v protikladu se společenskými normami dnešní doby. Nemyslíme si, že tato praxe je vhodná pro formuli 1 a její nové i staré fanoušky,“

Protiklad se společenskými normami? Proboha kdo a kdy určil tyto normy? Od kdy je špatné  obdivovat ženskou krásu?

Pravda je taková, že vedení Formule 1 má strach. Strach z toho, že nějaká bývalá gird girl napíše na facebook, že jím před 20 lety sáhnul nějaký pilot F1 při focení na zadeček a na konec svého postu napíše #metoo. Nic jiného za tím nehledejme. Nemůžou to říci, ale tohle je pravý důvod.

Popravdě mi dochází vtip, slova i trpělivost.

4.Počítačová hra

Nakonec jsem si nechal oblast, která není tak známá širší veřejnosti. V této době vychází několik let chystaná česká počítačová hra z období středověku, konkrétně 15. století v Českém království. Již při spuštění projektu autoři deklarovali záměr vytvořit  reálné středověké prostředí – žádná kouzla, nestvůry, zástupy nemrtvých ale naopak co nejvěrohodnější kopii té doby. Příběh hry umístili do poměrně malého území (cca 9km2) v okolí vesničky Rataje nad Sázavou (opět věrný model skutečné krajiny). Při práci používali historické zdroje, mapy, spolupracovali s předními českými historiky, pro vytvoření soubojového systému přizvali naše současné nejlepší oborníky na historický šerm a pohyb při boji postav ve hře vznikal skenováním pohybu skutečných šermířů.

Proč Vám to vše píši? Není to reklama?  Ne není, zarážející je totiž reakce světa na tuto hru. Hráči i část odborné veřejnosti se od počátku na tuto hru těší. Ale!

Už od roku 2015 museli čelit (a stále čelí) autoři hry útokům ze stran různých aktivistů na odborných fórech či sociálních sítí. Nejprve jeden Japonec žijící v USA  trval na tom, že by se ve hře měli vyskytovat i Asiaté, protože v 15 století, Češi válčili s nájezdníky z Mongolska, následně se  ozvali další, kteří trvali na to, že by se hře měli vyskytovat i černoši, vždy přeci české země byly v 15. století kulturně vyspělé a věděli o existenci jiných ras. Vrchol přišel nyní, kdy těsně před uvedením hry, vyzývají k jejímu bojkotu, protože je rasistická a sexistická, neboť neobsahuje postavy jiné než bílé rasy a nelze  si jako hlavní postavu stvořit ženu, ale pouze muže.

Vím, je to jen, hra ale vlastně jde o blbost, ale logika těchto lidí mi doslova bere dech. Oni raději budou trvat na přepsání historie, než aby připustili myšlenku, že počet Asiatů či Afričanů v zemích Království českého byl v roce 1405 našeho letopočtu limitně blízký nule a pokud budeme hovořit o území o velikosti 9 čtverečních kilometrů u malé vesničky jménem Rataje, jedná se o nulu absolutní. Ne opravdu, neexistuje jediný důkaz, indicie a ani hypotéza, že by se na tomto území mohl objevit někdo takový. A i kdyby se tam náhodou zatoulal – připusťme na chvíli, že  karavana obchodníků jedoucí odněkud z jihu a mající ve svém středu několik Afričanů, zabloudila a nejela po hlavní královské cestě – tak pokud bychom chtěly opět držet historickou reálii, jednalo by se o sluhy, v horším případě o otroky. Problém by se tedy ještě zvětšil.

Historie vskutku není politicky korektní. Opravdu bychom jí tedy měli přepisovat? Proboha jen to ne. Z historie se máme poučit, a proto jí musím znát takovou jaká je.

A obvinění ze sexismu? Počítačová hra, zejména příběh hry, je autorské dílo. Je to scénář. Scénáře mají své hlavní hrdiny. Tady je hlavním hrdinou mladý muž.  No a? Je svobodnou volbou autorů vybrat si, co chtějí stvořit. Nebo snad budeme trvat na tom, že k Třem mušketýrům musí být dopsány i Tři mušketýrky?

Proč Vám to všechno píšu?

Všechny tyto čtyři nesouvisející příběhy mají jedno společné, ukazují, v jak zvláštní – hyperkorektní době žijeme. Máme plná ústa svobody slova i ducha, ale ve skutečnosti se náš tunel svobodomyslnosti a povolených konvencí den po dni zmenšuje na užší a užší rouru. Otázkou zůstává, co bude dál. Roury většinou ústí do stok a tam nás čeká jen bahno, zápach a spousty krys.

Stvořili jsme  politickou korektnost, genderovou vyváženost, kampaň #metoo, stvořili jsme Kladivo na čarodějnice  a našlo se dost novodobých jezuitů, kteří se ho chopili a nyní cítí svou kořist.