Johnova přímá demokracie v praxi

Tak máme referendum véčkařů o vládě „úspěšně“ za sebou. Zúčastnilo se celých 3 727 lidí, což je 22% véčkařů. Pro bylo 2 912 lidí tj. 78,13 %. Ať žije demokracie. Oprava - Ať žije Johnova či Bártova demokracie!

To je skutečně velmi demokratické pošlapání výsledků voleb. Popření principů demokracie daných ústavou. O osudu vlády rozhodli necelé 4 tisíce voličů z celkových 8 milionů voličů v ČR. Čtyři tisíce lidí, které k tomu nikdo nezvolil, nikdo jim k tomu nedal právo a hlavně nikdo je nezná. Je to bezejmenný dav. Co dav? Dav je skupina osob, véčkaři jsou jen seznam registrací…virtualita. Zvykejte si. Tak vypadá demokracie v rukách Radka Johna.

     Přímá demokracie je nádherná myšlenka, vznešená svojí velkorysostí a čistotou. Umožnit lidu, aby sám přímo ovlivňoval dění a rozhodoval o těch nejdůležitějších věcech. Vox populi vox Dei. Ano, hlas lidu je  hlas Boží. Jásejme a chvalme naše politiky, že nám dali šanci na chvíli řídit tok dějin a rozhodovat o osudu našeho národa. Je to ale realita?

     Zmínil jsem (vcelku úmyslně) latinský citát a nyní předkládám několik informací o jeho vzniku:

 Časté je spojení: Vox populi, vox dei, "Hlas lidu, hlas Boží". Jde o staré spojení, někdy chybně přisuzované Williamu ze Malmesbury z 12. století.

     Jiné, rané odkazy se vztahují k dopisu Alcuina Karlu Velikému z roku 798, ačkoli je pravděpodobné, že spojení bylo použito již dříve. Plná citace od Alcuina zní:

Nec audiendi qui solent dicere, Vox populi, vox Dei, quum tumultuositas vulgi semper insaniae proxima sit.

     Český překlad:

„A těm, kdož říkají, že hlas lidu je hlasem Božím, nemá se věřit, neboť rozmařilost davu je vždy velmi blízka šílenství.“

     Ejhle, plné znění tohoto více než 1200 let starého textu už není tak vznešené a rozhodně není oslavou hlasu lidu. Naopak varuje před těmi, kdo říkají, že bychom měli hlasu lidu naslouchat. To však byl temný středověk, slyším již námitky čtenáře, osvíceného člověka naší moderní doby. Dnes ve věku mobilů, internetu, vysoké vzdělanosti je tomu jinak. Dnes již nejsme tupý dav, který je podoben stádu ovcí. Skutečně?

V tuto chvíli již nemá pan John, pan Bárta či slečna Kočí odpovědnost za tuto vládu. Oni ji jen dojednali. Realizace byla přáním „většiny“ jejich příznivců. A jejich hlas je pro ně posvátným. A naše svatá trojice si nyní po vzoru Piláta Pontského umyla ruce. To oni ne, to jejich véčkaři. Celých 2 912 jich bylo pro. Stádo hromadně zabečelo a vydalo se za svým pastýřem.

Pokud si někdo zvolí stranu, která nemá vlastní názor a jejiž jedinou devizou je slib, že udělá co jí její příznivci naklikají, pak jste nezvolili stranu, ale čistý populismus. Strana, která neumí obhájit svůj názor před svými voliči, ho nedokáže obhájit ani před opozicí a je nutně odsouzena k zániku. Jedinou otázkou je, co nás čeká mezi tím.