Bratři Mašínové, Milan Paumer, byli to hrdinové nebo vrazi? Otázka, která už 57 let rozděluje českou společnost. Je to však pouze zástupná otázka. Nahrazuje totiž mnohem důležitější otázky, se kterými se jako společnosti jako národ neumíme vypořádat. Je právem jednotlivce bojovat se zbraní v ruce za svoji osobní svobodu? Lze takovýto boj považovat za boj proti komunistickému režimu? A má být boj proti komunistickému režimu násilným odbojem stejně jako boj proti fašistickému režimu?
Pokud jste odpověděli třikrát Ano, pak by pro Vás měli být bratři Mašínové i Milan Paumer hrdinové. Václav Švéda, Zbyněk Janata a Ctibor Novák, kteří byli dalšími členy této skupiny a byli zatčeni a popraveni, pak by měli být nejen hrdinové ale i oběti.
Skupina bratří Mašínů se v roce 1953 násilím probila do západního Německa za cenu několika lidských životů. Byl to zločin nebo hrdinství?
Na tuto otázku by měli odpovědět především jejich současníci. Mým rodičům tehdy bylo 12 let a já nebyl ani jejich hříšnou myšlenkou. Nemám právo soudit a ani nebudu. Mohu mít však, a mám, svůj názor v obecné rovině oněch tří zásadních otázek. Ono totiž stačí odpovědět Ano pouze na poslední z nich. Pokud souhlasíte s tím, že boj proti komunistickému režimu má být i násilným odbojem a je na stejné úrovni jak boj s fašistickým režimem, pak náš národ byl 40 let ve válce. A ve válce jsou mrtví na obou stranách, z obou stran se ozývá nářek. Válka je strašná věc, kterou si žádný rozumný člověk nepřeje. Ale pokud válka již je, proč bychom měli nechat zabít bez odporu?
Považujeme za hrdiny účastníky odboje proti nacismu, kteří zabíjeli německé vojáky, mnohdy ze zálohy pouze na základě vědomí, že pokud nezabijí první, budou následně sami zabiti. To samé platí ale i i Mašínech a Paumerovi. Jasně to dokazuje osud dalších třech účastníků, kteří byli chyceni a popraveni. Nejen osud těchto tří ale i stovek dalších, kteří byli chyceni, mučeni, zavřeni do lágrů či do dolů a mnohdy i zabiti. Pokud považujeme za hrdinu člena odboje, který zabije německého vojáka jen proto, aby sám nebyl zabit, měli bychom umět považovat za hrdinu i běžence, který se při přechodu státních hranic chová stejně, protože ví, že šance na přežití v případě neúspěchu jsou malé.
Nikdo zde, s vědomím toho, že to vlastně byla čtyřicet let trvající válka, nevolá po souzení příslušníků pohraniční stráže, kteří zabíjeli občany české republiky při přechodu státních hranic pouze na základě rozkazu svých velitelů. Nesoudíme ani tyto velitele, ba ani velitelé velitelů. Naše národní vnímání morální podstaty těchto činů považuje vykonání rozkazu ke střelbě v období války za věc přijatelnou. Řetěz mnoha rozkazů pak pro nás dostatečně omlouvá téměř jakýkoliv čin v době války. Pokud se však někdo vzepře a odmítne se stát pouhou válečnou obětí, máme s tím problém. Pokud někdo chce soudit bratry Mašíny či Milana Paumera, pak také musí soudit všechny pohraničníky. Pokud to nebyla válka, tak z titulu čeho se střílelo na hranicích na neozbrojené lidi?
Ano. Celé je to o tom, že se komunistický režim choval, jako kdyby byl ve válce. Tuto válku vyhlásil aktivně tento režim všem svým odpůrcům a byla to válka se vším všudy, plná násilí a nevinných mrtvých. Proto se mu v tomto případě dostalo adekvátní odezvy. Bohužel to jako ostatně vždy zaplatili životem v podstatě nevinní lidé. Válka je bohužel o tom, že umírají nevinní lidé. Mimochodem, celý svět považuje za hrdiny anglické piloty, přestože při jejich bombardování německého území zahynuly statisíce civilních obyvatel včetně žen a dětí. Byla válka a byl to úspěšně vykonaný rozkaz. A navíc to byli němci, kteří byli agresoři. Tady byli zabiti aktivní účastníci tohoto boje, kteří opět stáli na straně agresora, přesto to vnímáme jinak. Proč?
Protože si skutečně neumíme odpověď na ty tři základní otázky. Má člověk skutečně právo vzít zbraň a zabít někoho jen proto, že ten druhý mu bere jeho osobní svobodu i život, nebo je hrdinské nechat se zabít? Byl protikomunistický odboj skutečně válkou? Je boj jednotlivce proti režimu za svoji osobní svobodu skutečně odbojem?
Jediným viníkem je režim sám. Bratři Mašínové jsou jeho produktem. Hrdina, aby mohl být hrdinou, potřebuje svoji stvůru. Ten kdo rozdal na hranicích zbraně a řekl „střílej“, stvořil stvůru. Hrdinové vždy byli od toho, aby zabíjeli tyto stvůry. Stvořil tedy i hrdiny.
