EU si rozvracet nenecháme!

Evropská unie byla založena na základě demokratického rozhodnutí svobodných občanů všech členských států. Oprava – měla být. Evropská unie měla za cíl vytvořit společný prostor pro život Evropanů, který bude silný a jednotný navenek a zároveň bude respektovat rozdílnost států uvnitř.

Realita je bohužel zcela opačná – EU je slabá navenek, nejednotná, obranu svých států nechala na nich samotných, ale jakékoliv vnitřní rozdíly potírá s nebývalou důsledností.  A ještě důsledněji potírá jakékoliv projevy demokracie a svobodného rozhodování na úrovni svých členských států resp. na úrovni občanů svých členských států. Zkrátka soudruzi z Bruselu si EU rozvracet nenechají!

 Stačí se jen podívat na tzv. „ pomoc Řecku“ reálným pohledem a nikoliv optikou volených politiků Německa a Francie.

Na prvním místě je třeba říct, že dluh Řecka je, byl, bude a hlavně má být pouze řeckým problémem a je odpovědností Řecka a jeho občanů ho řádně splácet.

Hned na druhém místě je ale nutno říci, že evropská pomoc Řecku s řešením jeho vlastního dluhu ve skutečnosti není pomocí Řecku, o které vůbec nejde. Je to především pomoc evropským bankám (zejména německým a francouzským), které nakoupily řecké dluhopisy a budou je muset pravděpodobně odepsat. I proto je nedílnou součástí navrhovaného řešení řecké dluhové krize i cca stomiliardová injekce těmto bankám jako kompenzace odepsaných pohledávek.

Za třetí je nutné i zdůraznit, že další realitou tzv. „pomoci Řecku“ je převzetí značné části řeckého státního majetku německými a francouzskými společnostmi. V podmínkách pomoci je totiž jasně napsáno, že Řecko bude muset zprivatizovat svůj státní majetek pod dozorem „nezávislých“ odborníků EU, kteří jsou shodou okolností z Německa a Francie, a výnos z privatizace odevzdat jako mimořádnou splátku dluhu (tj. ECB a opět zejména německé a francouzské banky).

Za čtvrté – společnou měnu euro ohrožuje téměř jakákoliv událost, která byť jen naznačí, že ekonomika EU je nestabilní a rozpadá se. Znehodnocení eura pak znamená znehodnocení úspor všech obyvatel eurozóny tedy opět především Německa a Francie.

Za páté – v rámci pomoci Řecku jsou pro „očištěnou“ řeckou ekonomiku nastaveny takové fiskální parametry, že se Řecko stane jakousi evropskou kolonií či bruselským vazalem. Tyto parametry jen velmi obtížně umožní Řecku získat spět ekonomickou soběstačnost.

Sečteno a podtrženo – pomoc Řecku je ve skutečnost pomoc německým a francouzským bankám a jejich vkladatelům. Tedy ochrana majetku voličů pana Sarkozyho a paní Merkelové. Spokojený volič pak jistě rád znovu zvolí toho politika, který tak účinně chrání jeho majetek.

O tom jak demokraticky funguje EU, svědčí velmi dobře právě pomoc Řecku. Její schválení bylo náročné a trvalo dlouho, její čerpání podléhá přísné kontrole, ale k odmítnutí schválené pomoci stačí rozhodnutí pana Sarkozyho a paní Merkelové učiněné za necelých 24 hodin. Takže rozhodnutí těchto dvou „vládců“ Evropy má větší váhu, než předešlé schvalování a to jen proto, že je nutné přimět občany Řecka, aby vyjádřili správný názor.

Řecko má před sebou zajímavou ale velmi nezáviděníhodnou volbu. Buď sklopí oči, spolkne svoji hrdost a stane se ekonomickými nevolníky Evropské unie je proto, aby dosáhlo dluhu 120% HDP v roce 2020 (tedy stavu, který vůbec nic nevyřeší, protože je pořád kritický) a to vše jen proto, aby se jejich němečtí a francouzští spoluevropané cítili lépe a bezpečněji, nebo vyhlásí státní bankrot a vystoupí z eurozóny a sami si ponesou důsledky svého rozhodnutí a řešení bankrotu bude jejich vlastním řešením. Sami si rozprodají svůj majetek, nastaví takové daně a sociální systémy, které jejich ekonomika snese, a budou se muset naučit zcela novým životním podmínkám. Třeba se ale Řecko domluví s Čínou či jiným bohatým státem a prodá jí část svých území a jednorázově se oddluží, nebo najde jiný způsob řešení, které ale bude jejich vlastní. Každopádně vždy to bude řecké řešení řeckého dluhu. Při volbě této cesty ponesou Řekové sami svoji odpovědnost za své dluhy – dle mého názoru to přesně tak má být.

Přiznejme se si zcela otevřeně, Řecko má pramálo důvodů přijmout evropskou pomoc, ze které nemá vůbec nic, jen další problémy. Evropští politici mají tedy z řeckého referenda oprávněný strach, protože je ohrožuje a to jak ty v Bruselu, tak ty v Německu a Francii a tedy udělají cokoliv, aby referendu v Řecku zabránili anebo ho alespoň výrazně ovlivnili.

Řecko má právo se samo rozhodnout, jak bude svůj dluh řešit a vyhlášení referenda je velmi správné rozhodnutí, byť nepochybuji o tom, že pro změnu pana Papandrea k němu vedla především snaha nasbírat politické body pro změnu u svých voličů. Odpírání či ovlivňování tohoto referenda za strany EU je pro mne nepřijatelné, neboť se jedná o popření základních demokratických principů.

Demokracie pro občany členských zemí je ale přepych, který si EU nemůže dovolit. EU si rozhodně rozvracet nenecháme, že páni soudruzi?