ČSSD se zasekla u progresivní daně

Velmi často mi ČSSD připomíná zaseknutý gramofon. „ Progresivní daň, progresivní daň, progresivní daň. Jaké je Vaše řešení krize? – Progresivní daň. Co byste udělali jinak? Progresivní daň. Proč jsou reformy nespravedlivé? Protože neobsahují progresivní daň.“

Takhle nějak zní obehraná deska ČSSD. Obehrané desky s dobrou muzikou mi nevadí, mám jich také několik, ale tahle zní i velmi falešně a písnička se poslouchat opravdu nedá. ČSSD totiž ráda o progresivní dani lže nebo alespoň neříká všechny informace. Velmi cíleně tak vyvolává mezi lidmi pocit, že kdyby byla progresivní daň, nemuselo by se šetřit, škrtat, snižovat platy či propouštět a tím živí mezi lidmi vzájemnou nevraživost a závist. Bylo by dobré si uvědomit, že o nic jiné ČSSD nejde. Cílem zavedení progresivní daně není řešení hospodářské krize a pouze uspokojení přirozené lidské závisti voličů a potencionální voličů ČSSD.

Pro názornost pár ukázek:

2.9.2010 – Bohuslav Sobotka :„Místo nesmyslného plošného škrtání peněz proto navrhujeme stabilizovat veřejné finance pomocí progresivního zdanění.“

5.9.2010 – Martin Pecina -„Řešením úspor je zavedení progresivní daně“

Přiznám, že se mi nechce věřit, že je závist tak silná vlastnost českých lidí, ale poměrně vysoké zisky ČSSD v posledních volbách svědčí o tom, že se asi v tomto svém názoru na občany tohoto státu mýlím. Nebo je možná jen hodně těch, kteří uvěřili lžím ČSSD o tom, že progresivní daň něco skutečně vyřeší. Přesně těm je určen tento článek.

Progresivní daň rozhodně nic nevyřeší. I sama ČSSD přiznává (byť velmi nerada a vždy až na posledním místě svých tiskových sdělení), že zavedením progresivní daně zvýší stát své rozpočty pouze o několik miliard. Přesné číslo se liší v závislosti na tom kterém konkrétním návrhu progresivního zdanění. Pro názornost současný návrh ČSSD, který dnes projednávala vláda, by měl přinést státnímu rozpočtu 1,6 až 1,7 mld. Kč. To má být příjem, který vyřeší současnou hospodářskou situaci v ČR a zabrání škrtům?

Pro ČSSD při prezentacích, rozhovorech s novináři či voliči určitě ano a to i přesto, že všichni víme, že nám reálně chybí částka cca stonásobná. Ano zavedení progresivní daně vyřeší cca 1% celého problému. Tak moc stěžejní je jedno z hlavních volebních témat ČSSD.

Velmi často zde v diskuzích padá argument typu – progresivní daň musí být správná, protože progresivní daň mají všechny vyspělé státy – USA, Velká Británie, Německo atd. zatímco rovnou daň pouze rozvojové země bývalého komunistického bloku jako jsme my, Slovensko či pobaltské státy. To je jistě velmi závažný argument, se kterým je nutné e seriozně vypořádat. To už není laciná demagogie ČSSD ale prostý fakt.

Uživatelé tohoto argumentu ale opomíjejí několik dalších doprovodných faktů, které zcela zásadně mění vyznění tohoto argumentu:

1)      Všechny státy s progresivní daní mají v současnosti, stejně jako státy s rovnou daní, značné ekonomické potíže a jsou silně zadluženy. Rozhodně tedy nelze tvrdit, že progresivní daň ochrání ekonomiku státu od krize, či že je to nějaká svatá a správná cesta daňového výběru. Není ani známkou vyspělosti, neboť tuto cestu užívá také mnoho rozvojových zemí. Skutečnost, že i vyspělé sáty s progresivní daní mají značné ekonomické problémy, naopak může vést k závěru, že se jedná o cestu, která je sice dobře zmapována ale díky tomu o ní víme s jistotou, že k cíli nevede.

2)      V těchto vyspělých státech zároveň platí, že daňová progrese začíná na takové příjmové úrovni, kdy vzhledem ke kupní síle a cenové hladině se skutečně jedná o daň z luxusu. Zde je nutné si uvědomit, že v ČR ani plat 140 tis. Kč nezajišťuje životní úroveň srovnatelnou s úrovní, kterou zajišťuje plat podléhající progresivnímu zdanění ve vyspělých zemí. V případě ČR by tak nešlo o daň z luxusu, ale o zdanění takzvané střední třídy. Návrhy na progresivní daň z dílny ČSSD totiž primárně směřují právě k této skupině obyvatel, protože lidé se skutečně vysokými příjmy v drtivé většině nedaní své příjmy v ČR, a když už, tak skutečně jen zřídkakdy jako daň z příjmu fyzických osob.

V kontextu toho je zavádění rovné daně v transformačních a rozvíjejících se ekonomikách v postkomunistickém bloku mnohem spíše známkou dalšího nového vývoje v oblasti moderních daňových soustav. Není přeci nezbytně nutné opakovat chyby, kterých se dopustili sociálně demokratické vlády zemí jako Velká Británie, Německo, Francie a další, když v letech 1977 až 1980 prováděli daňové reformy a zaváděly současné modely progresivních daní.  Rovnou daň je tedy nutno vnímat naopak jako znak daňové vyspělosti, nebo spíše o snahu vydat se novou cestou a v tuto chvíli nelze říci, zda lepší či horší. Argument o vyspělosti daňové progrese opřený o její aplikaci v rámci EU je tedy značně zavádějící.

 Co říci závěrem? Progresivní daň nic neřeší, není to ani vyspělá a ani moderní forma daňového systému. Je to levicový model, který mnohem více než solidaritu, naplňuje lidskou závist. Čím dříve toto voličům ČSSD tento fakt dojde, tím dříve začnou chtít po své straně skutečné a reálné protinávrhy jak současný stav naší ekonomiky řešit a ČSSD se stane skutečně silnou opozicí. Takhle je to jen přeskakující jehla starého gramofonu na desce ze sedmdesátých či osmdesátých let.

„Progresivní daň, progresivní daň, progresivní daň…“. Copak Vás to ještě baví poslouchat?