Věčná je naděje

Asi všichni podléháme něčemu, čemu bychom rádi věřili. Teď s podzimem je to nějak horší.                                                                                                                                                                 .

Listí ze stromů už spadlo úplně, taky rána, kdy se nám nechce ani trochu vylézt zpod peřinky do mlhavého probouzejícího se dne, už taky nejsou jako před pár týdny, tak až přežijeme to období suchých větví a holých stromů, nevyhneme se tomu, že napadne sníh, který nás naladí tak trochu "do bíla".

Mám ráda tu náladu tiše padajícího bílého nesmyslu, který v nás vyvolává, ať chceme, či ne, pocit sváteční nálady, klidu, takového jakoby vystoupení sama ze sebe jakoby do ...svátečna.

Období otisků tlapek a větviček ptačích nožek, křupajícího sněhu v tichu pod nohama... Očekávání.

Ruku na srdce, ve svém nitru jsme stále těmi malými dětmi, které "na něco čekají" a je to úplně jedno, že naše přání mají už dávno jinou podobu, jestli si přejeme něco pro sebe, anebo pro své blízké, anebo jestli čekáme na "znovuzrození",  "kohosi" kdo nás spasí, tím, že přebere na sebe všechny naše hříchy a vyřeší za nás  ty starosti a problémy, co nás trápí a s kterými si nedovedeme poradit...

Je to pokaždé stejné a zároveň jiné. Něčemu se vzdalujeme a něčemu přibližujeme.

A přestože se v podvědomí každoročně bráníme, přijmout tu  realitu, nakonec ji s tichou pokorou vítáme, neboť jsme ji ve svém nitru přijali už dávno před svým narozením.

Dnes je krásný den.

I přes sluníčko, které se do mrazivého dne na nás usmívá a přestože se nás jako každoročně začíná přímo či nepřímo dotýkat komerční reklama, která se nás snaží bombardovat výdobytky trhu jako "jedinečnými vánočními dárky", panuje tam někde uvnitř nás takový tichý, jakoby předvánoční klid.

Je čas začínajícího adventu před svátky vánočními.

_________________________

Před Vánoci bývám sentimentální... Nebo spíš nostalgická.

Říká se, že Vánoce otevírají srdce všech.

Je s podivem, že i ti nejzatvrzelejší pesimisté tak nějak zjihnou, protože, co kdyby...:)

Světýlka.

V očích, v duších, v srdcích. Povětšinou skrývaná...

Myslím si, že Vánoce nemám ráda.

Mám přání mé sestře na tělo:

umírat na Vánoce by se nemělo!

...měla jsi jméno

matky Jezulátka...

Kde ses toulal, Bože!

Myslím si, že Vánoce miluju. Přinášejí vzpomínky, je v nich i  budoucnost...

Říká se, že láska neumírá. Ta, která se zrodila, i ta minulá.

Tak třeba někdy...

Světýlka.

Na hrobech, na stromečkách, v očích, v srdcích, v duši...

Naděje

smíření