Ten, kdo se zaprodal

Už dávno mám podezření, že všechny mé básně jsou tak trochu "schizofrenní":-). Jsou napsané napůl na vážno a napůl si z toho vážna v nich dělám legraci. Život je v podstatě o dvou rovinách, z nichž ani jedna není úplně černá ani úplně bílá a jsem ráda, pokud se mi daří mezi nimi udržet tak někde uprostřed:-)  Ne vždy v nich píši o sobě, baví mě všímat si pestrosti lidské povahy.K mým básním: básně nevymýšlím, většinou se s nimi budím. S touto jsem se probudila dnes ráno...

Zhlédla jsem se v jednom pánu

jménem Dorian

jenž chtěl být sám sebou 

věčně milován

však řekla bych, že nějak

důvěrně mi je znám

ten obraz, co ukrývá 

starý rám 

když se tak podívám

do očí dámy na obrázku

/proboha, kam se teď

propadla kolem mě obloha!/

je snadná odpověď

na otázku:

muži mají svou krásu

od ďábla . A ženy snad...?