Po zimě

záda prohřívá jarní slunovrat                                                                                                                                                                          .

zatímco nos ještě trochu zebe
 
sotva se první plevel
v hroudě rozkouká
a drozd pověsí notu
osušit na oblak
 
už vidím v dáli
přes střechy paneláků
usmívat se Vysočino
tebe
 
podvečer sluneční harfě
do strun hráb
krajina mizí v nebeské
škvíře
 
ticho celou ji objímá
 
myšlenky běhají v hlavě
a ruka čmárá po papíře
 
už zase žití mě dojímá