"Neberte Čechům jejich Švejka"...

...by se skoro dalo nazvat hnutí, které by se mohlo klidně vytvořit z jeho příznivců, soudě už jen podle počtu příspěvků na blozích věnovaných tématice tohoto "národního hrdiny" /které mimochodem na některých z nich ještě stále narůstají/. Proč hrdiny a proč v uvozovkách, si již doplní laskavý čtenář sám...řečeno slovy Jaroslava Haška.

Přiznám se, že jako ženskou mě taky moc nebraly ty výrazy pro chlapy, jako battallion a marškumpanie a pod., z toho prostého důvodu: byly pro mě tzv. španělskou vesnicí. A bylo to asi dobře. Dobře proto, že ženské byly vždy ne jednotlivě, ale jako celek, pochopitelně uchráněny vojny. Přes všechny výkřiky o emancipovanosti, nic platné, všechny války vždycky prostě odnesli bezprostředně a neoddiskutovatelně chlapi. Takže tady asi pramení ten zásadní rozdíl mezi vnímáním románu, zasazeného do prostředí I. světové, mezi námi a jimi. Takže to, že si ho tak trochu "přivlastnili" oni, je vlastně logické a pochopitelné.

Přes všechny ty "výhrady" a výhradečky svého ženského světa mu ale nemůžu upřít jeho neuvěřitelnou jedinečnost ať už jako díla, tak i postavy ŠVEJKA. Přesto bych si nikdy nedovolila tvrdit, že jsem ho pochopila, či snad mu porozuměla. To si podle mého přesvědčení ostatně může dovolit málokdo, obávám se dokonce, že až na autora snad nikdo. Koneckonců si myslím, že to není tak důležité, jako to, co si z toho pro sebe bereme. Vždyť autor nabízí, předkládá a je jen na čtenáři samotném, jestli v dílu hledá ukryté jinotaje, či se jen tak "baví", jestli ho při čtení "mrazí", nebo některými postavami pohrdá...

Ano, píši pohrdá, protože to bylo to, co mne vedlo k tomu, abych se hluboce zamyslela. To, že něčím "pohrdáme", ještě přece neznamená, že je to opovrženíhodné.  Já osobně vidím hlavní rozdíl mezi Švejkovstvím a "švejkováním"... Ale ono i to "obyčejné švejkování" je spíš jen k politování a ubohé, než opovrženíhodné.

Z tohoto důvodu myslím, že slovo opovrženíhodné, které mě vážně opravdu "nadzvedlo", bylo v původním článku paní kolegyně P. jen nešťastně zvolené.

Jediné, co totiž shledávám opravdu opovržení hodným je podle mne jen to, co ubližuje. Někomu, něčemu...A to ještě jen tehdy, pokud je to ublížení prokazatelně úmyslné.

Ve Švejkovství ale naopak vidím tu hluboce lidskou rovinu, která je vlastní všem lidem bez ohledu na barvu pleti či cokoli jiného. Čiší z něj lidské teplo a člověk se musí zamýšlet nad tím, jestli je vážně tak hloupý a jenom mu vše tak prochází, anebo tak chytrý a působí tím na hloupost druhých jako jejich zrcadlo..:)

Vždyť jak jinak by se dalo vysvětlit to, že se muži dokáží bavit prostřednictvím vzájemně citovaných vět a mnohdy i celých pasáží, než tím, že je jim jen bytostně blíž než nám...?

A že si Češi Švejka hrdě přivlastňují? No a čemu se lze divit? Vždyť je přece autor "Čech jak poleno".             A proč že jsou Češi tak hrdí na to své švejkovství a chcete-li, tedy i "vyčuránství"?

No protože dobře vědí o své schopnosti povznést se nad tragično.

S klidným svědomím si dovolím říct: Mám ráda Švejka, přestože bych si nikdy netroufla myslet, že mu do hloubky plně a zcela rozumím.