Fráze, klišé, pathos? Tak pro mě ne.

Byla jsem také pozvána do letadla /děkuji:-) /pro vysvětlení: blogové "letadlo", dálkový výslech, ve kterém blogeří zodpovídají 11 otázek o sobě a zároveň kladou své vlastní otázky dalším svým kolegům/ , jenomže ani do toho opravdového bych dobrovolně nevstoupila, takže co teď s tím...

Jsouc odjakživa tvrdohlavá:-), otázky zodpovím tak nějak po svém.../čistě jen  mezi námi, pravým důvodem ovšem je, že u půvabné otázky otázky" č.4.  Která kočička špatně slyší?", jsem prostě nedokázala najít odpověď:-D/ 

______________________________________________________________

Proč ale psát o tom, jak se vidím já, když se  stejně vždycky najde někdo, kdo ví nejlíp (přinejmenším líp než já), že jsem někdo úplně jiný?

Není toho moc. 

V životě litují věcí, které se už změnit nedají a stát se vůbec neměly... Ze všeho nejvíc těch, na kterých se jakýmkoli způsobem podepsal sám člověk.

Jestli mě něco mrzí na sebe, tak to, co jsem třeba změnit mohla a neudělala to.

Je čas malých a velkých přání, vánočních zázraků a zlatých prasátek...

Myslím, že ten můj zázrak se už dávno stal. Vím o jeho pomíjivosti docela dost a přesto si myslím, že není většího zázraku na světě, než to, že patříme mezi ty, jimž se dostalo cti pobýt alespoň na chvíli na téhle nádherné planetě.

Pevně věřím, že nás jako lidstvo ponese dál na svém laskavém hřbetu:-), koneckonců, je to naše Matka a jako taková nás miluje,  i když bychom si možná zasloužili někdy i pořádně naplácat na zadek.

Ale jednu otázku bych přece jenom měla.

Čím voní život?

Tak, a...

Hezké Vánoce!