Babiččiny dávné časy.../pomněnková/

Babičko, vyprávěj…

Dívám se, jak vplétáš si
umně sponku na své vlásky,
jemně rozlítané,
netušíc, že dávno znám
všechny tvé viditelné vrásky

Mám je spočítané

Komu se díváš v zrcadle do očí,
když v těch tvých
vzpomínka přeskočí,
té dávné dívce, nebo Času?

Že byla jsi kdysi
“mladá paní”, mé dětské srdce
se nějak přijmout brání
To tvoje “všeho do času”!

A už jen foto z anfasu
hlídá starou zašlou krásu

Babičko, vyprávěj…

Polky a valčíčky,
když brusle, tak jedna a na kličky
cestička ke škole,
když už, tak v létě přes pole
a v zimě v botách, když byl mráz

Vánoční večeře při svíčkách,
čaj se šťávou či medem
v titěrných hrníčkách
Krajkové dečky s malými srdíčky

Ach, kouzelné byly
ty naše pradávné babičky!
Pohladím očima v paneláku
hořkosladkou slánku z cibuláku

Tak babi, zase mi vyprávěj!

Nebo se alespoň
malinko pousměj…