Kropenatá hospodyně

Nejsem tedy žádná extra hospodyňka, ale když na to přijde, umím se hecnout a ledasco jedlého uklohnit či upéct. Pravda, ondyno pečená domácí jogurtová buchetka byla po okrajích pekelně uhelná, zatímco střed pečicí formy

se stále měkce třepal jako prdelka otylé dorostenky, ale při vší úctě, svedeme to na plynovou troubu, která prostě tentokrát nechtěla spolupracovat. No, nemusí jen ženy mít své rozmary, i trouba má někdy nárok.

V každém případě, pakliže se vám urodí nadlimitně malin, nejprve čile konzumujete čerstvé, později sice sbíráte, ale už tolik nezobete, pak zase sbíráte, ale už polykat odmítáte, a jakmile se dostanete do fáze, kdy s odporem sklízíte a už nevíte, co s tím, nastává správný čas zamrazit či udělat marmeládku. A tento osvědčený postup zvolila jsem i já.

Není potřeba číst sáhodlouhé návody, přece na tom nic není. Průměrně zdatný jedinec si poradí sám. Opláchnuté souplodí drobných peckovic (psali na wikipedii) vložíme do pánve, hrnce, kastrolu či jiného čerta, kde na mírném ohni začneme prohřívat. Ovoce pustí krásně sytě červenou šťávu. Hlavně do toho moc nedloubejte, aby se ty maliny moc nerozpadly. Na to jsem přišla až časem, ale ono je nejlíp, když si na takové poznatky přijde člověk sám, než aby si to jen jako troubelín přečetl v příručce Zavařujeme lehce a hravě. Jakmile už vám rozvařenina klokotá na plotně, připravte si cukr. Já teda použila obyč krupicový (z nouze ctnost) šmrncnutý zbytkem třtinového. Množství? Mno, od oka. Kdykoliv stačí ochutnat. Bude-li se vám zdát, že se hubička stále kroutí jako po požití citronu, stačí opět lehce přisypat. Ovšem pozor, nesmíme zapomínat, že se vše stále vaří a bublá, tudíž to logicky dost pálí. I když rčení praví, že poctivého nepálí, neodvažuji se tvrdit, že to platí paušálně, proto raději opatrně. Jestli se vám však bude zdát (jako že tento silný dojem jsem měla třeba zrovna já), že máte v rendlíku zaděláno jen na malé množství marmelády, přidejte už i tu zamrazenou grčku malin, kterou si syslíte v mrazáku od minulého týdne. Vložíme opatrně (a na tom bazíruju) do připravené lázně a necháme vesele pracovat. Pakliže jste ovšem tvor netrpělivý jako já, nesnažte se prosím po mém vzoru dloubat do velké zmrzlé hroudy vařečkou a to dosti hrubým, nešetrným způsobem. Také jsem se pokoušela celkově urychlit rozmrazovací proces. Znáte to. Dloubám, hledám skulinu, snažím se velký kus zmrzlého ovoce rozpoltit, hrouda se nechce vzdát, sotva se odrolí malý kousek, odpadá do bublající směsi. Použiji ještě hrubší sílu. Vrazím vařečku přesně doprostřed ledového kusu. Flák. Prsk. Mlask. Rozpadl se do vroucích malin s takovou razancí, že pokropil všechno kolem. Rázem jsem byla kropenatá já, pan sporák, kuchyň i zdi.

S klením a vyštěkáváním hrubých výrazů jsem dovařila laskominu, odstavila na plotně, lízla si báječné zrníčkové marmelády, rozhlídla se kolem a říkám si, že se stávají horší věci.  

A jestli on ten puntík není v módě teď, tak on do ní zase brzo přijde…