V rodném domě mého muže, ve kterém máme několik nájemních bytů, jsme minulý rok v létě vyměnili starý plynový kotel za zbrusu nový. A ten, jako kdyby slyšel Putinovy výhrůžky o uzavření kohoutků, přestal minulý týden topit.
Poruchy tohoto typu mám obzvláště ráda, protože žijeme asi 150 kilometrů daleko, a řešit něco takového na dálku bývá někdy dost výživné. Nejdříve se tedy snažím zjistit, co přesně se s kotlem stalo. Od jedné z nájemnic se dozvídám, že na kotli svítí chyba 118 a že si v manuálu přečetla, že jde o pokles tlaku v systému. Teoreticky by tedy mohlo stačit dopustit vodu, ale ona neví, kde přesně to udělat, žádný kohoutek nevidí.
Dobře, říkám si. Kotel instaloval E-ON, tak ať si ho zprovozní, je určitě ještě v záruce. Volám na E-ON, je víkend, pod havárie plynu to nespadá, takže mám smůlu. Píšu tedy e-mail. V pondělí se mi skutečně ozve pán, a to přímo z montážní firmy. Popisuji mu závadu a on mi mile vysvětlí, že v tomto případě jde o uživatelskou obsluhu a musíme si to "opravit" sami. Když o tomto řešení trochu pochybuji, ptá se, zda máme v domě nějakého muže. Načež mu zase já mile vysvětluji, že plynem se v tuto chvíli vytápí tři byty, v nichž bydlí manželé z Vietnamu, ukrajinská babička a zmíněná nájemkyně, která si s kotlem neví rady.
Nakonec se vše podaří vyřešit přes souseda, který objeví malou plastovou černou páčku na dopouštění vody (ty velké kovové, červené, které jste nemohly přehlédnout, už asi nefrčí) a vše je zase v rychtyku, plynoměr se točí, v bytech je teplo. Zdálo by se, že je vše zažehnáno, ale právě teď nastává prostor na hamletovskou otázku. Praktické věci okolo domu řeším já, můj muž je přes ideovou část. A protože ví, že musí být na tomto poli opatrný, lehce naťukává, jestli bychom se nemohli výhledově plynu zbavit, že topit plynem z Ruska mu jde proti srsti. "Ale vždyť ten kotel je prakticky fungl novej," hlesnu přízemně.
Nebudu vás napínat, řešení zdaleka ještě není na stole. Začali jsme ale pomalu zjišťovat, jaký druh vytápění by byl pro dané prostory vhodný a jakou výši investice by to znamenalo. Naštěstí jsme při poslední rekonstrukci dali do dvou malých podkrovních bytů elektrokotle (a stačili zafixovat dobrou cenu elektřiny), a to nikoliv kvůli Putinovi (válka ještě nezuřila), ale z čistě praktických, že jsme nechtěli zasahovat do plynových rozvodů, což by si vyžádalo velký projekt na stavební úřad a další komplikace. Řešíme tedy "jen" dva byty v patře a jeden v přízemí.
Zatím se zdá, že třeba tepelné čerpadlo, které je ale vhodné spíše jen do bytu v přízemí, by vyžadovalo velkou investici s ne úplně jasnou dobou návratnosti. Pořídit do velkého bytu obyčejný elektrokotel by znamenalo výrazně vyšší náklady na vytápění, a to nájemníkům ideovými argumenty vysvětlovat nechcete, i když je jasné, že za energie si připlatí tak jako tak. A už vůbec nepřipadá v úvahu, že bychom se vrátili ke kotli na tuhá paliva, který stále dlí v jednom ze sklepů a u něj odpočívá hromada uhlí. Asi jediný, kdo by z domu zvládl jeho obsluhu je Elena z Ukrajiny, o které ale nevíme, jak dlouho u nás zůstane.
Nemyslím si, že brzy přijdeme na nějaké jednoduché spásné řešení, které v pohodě ufinancujeme. Ale důležité každopádně je, o tom přemýšlet a udělat si reálnou představu, jak by se dalo plynového kotle aspoň trochu elegantně zbavit.
