krásná dívka s jiskrami v očích
Většinu času, co trávíme v Guineji se stravujeme jako většina místních lidí – rýže s arašídovou omáčkou nebo rýže s omáčkou z jakéhosi listí a palmovým olejem. Večer ale občas vyrazíme do nějaké lepší místní restaurace, kde ceny jsou pro nás stejné jako u v České republice v běžné restauraci (kolem sta korun), ale pro tamní lidi je to luxus, který si nemohou jen tak dovolit.
Jedna z věcí, které si zde hned všimnete je klimatizace a tolik cizinců, kolik jich nepotkáte ve městě za celý den. Postarší běloši tu však často nejsou sami. Doprovod jim ne zrovna výjimečně dělá pohledná mladá černoška. Někomu se to může zdát nechutné, takhle využívat mladých chudých děvčat, které i za pouhou večeři v takovéto restauraci jsou svolné k čemukoliv – normálně pro ně místo zcela nedostupné. Někdo si zas může říct, že jí vlastně pomáhá, dostane ji někam, kam by se jinak nedostala a třeba si ji po nějakou dobu „ponechá“ a ona si po tu dobu bude užívat „lepší“ život.
Další podobný případ jsem zažila nedávno při cestě z Londýna. Přisedla jsem si v letadle vedle staršího objemnějšího pána, který se hned začal chlubit svou mladou novomanželkou. Vyprávěl, že nejdříve si chtěl přivézt mladou Thajku, ale byly problémy s úřady, tak si nakonec našel v jiné asijské zemi tuhle. Říkal, že se aspoň o něj na stará kolena postará. Když mi to říkal, tak mu to asi připadalo jako úplně všední věc. Za to mně občas připadalo, že mluví o nějaké sošce, kterou si přivezl z cest nebo nově najaté pečovatelce.
Občas mě děsí, když mi pak desetiletá Aisha říká, že si jednou vezme bělocha. Televize je stále ukazuje v televizních pořadech, filmech, všudypřítomných reklamách, jak už v televizi tak na billboardech v ulicích, takže pro ně to pak vypadá, že my běloši jsme něco víc. A většina z nich si chce vzít bělocha či bělošku právě proto, aby se v tom sociálním žebříčku posunuli o krůček dopředu. Bude Aishe také jedno, když to bude běloch, ale starej jako její dědeček?
