Pro mě hrdina

Včera jsem jela vlakem z práce domů a naproti mě si sedl kluk. Mohl být asi v mém věku. Blond vlasy, normálně oblečen a na očích měl sluneční brýle.

Chvíli jsem přemýšlela, na co má brýle, když je ve vlaku a venku tma.. Po chvilce mi to došlo, když si začal skládat slepeckou hůl. Složil si slepeckou hůl, položil vedle sebe, vstal, sundal bundu, složil ji a položil nahoru nad sebe. Všechno jakoby nic.

Vlak se začal rozjíždět a mně v hlavě běhalo tisíce myšlenek - Jak pozná, že má vystoupit? Je to osobák ten zastavuje všude a nikdo tu nic nehlásí. Mám se ho zeptat, kam jede, abych mu řekla, že má vystoupit. Třeba to sám pozná, kdy vystoupit.. Ale to je blbost, vždyť nic nevidí a vlak se často zastaví i mimo zastávku.. Nakonec jsem se rozhodla ho zeptat. Řekl, že vystupuje na poslední zastávce a usmál se na mě. Tu zastávku jsem vystupovala taky, tak jsem mu řekla, že mu řeknu.. Stále jsem nemohla myslet na nic jiného. Rozhlížel se kolem sebe - nemohl se rozhlížet, nevidí. Chvíli jsem měla pocit, že se dívá z okna.. Nedokážu si představit takhle žít, já bych na to neměla. Možná, že nevidí odmalička a nic jiného nezná.. ale stejně. Po chvilce vytáhl sluchátka, ale byla zamotána. Začal je rozmotávat. Chtěla jsem mu nabídnout pomoc, ale zase jsem nechtěla, aby se cítil nějak špatne, přece jen to asi pro něj není žádná neobvyklá situace. Po chvilce je rozmotal. Ještě před tím, než začal poslouchat hudbu, zmáčknul něco na svém mobilu a ten mu nahlas řekl čas. Pořád mě napadaly další a další myšlenky - i úplný blbosti. Jak se asi může seznamovat s holkama? Upřímně řečeno přece jen asi moc holek nechce přítele, co nevidí.. Že by se seznamoval na internetu? A zase mi to hned nedošlo - on nevidí.. Sice věřím, že jsou nějaké programy pro ty co nevidí, ale asi ne zas tak lehce dostupné. A co když chce někde platit - pozná čím platí, či se spoléhá na čestnost lidí?

Přijíždíme do poslední stanice, ptám se ho, zda nechce někam doprovodit, souhlasí, že před nádraží. Beru ho za podpaží a vycházíme spolu z vlaku, po schodech dolů do podchodu, poté zase po schodech nahoru do haly a už vycházíme před budovu. Ptá se, zda je tam nějaký taxík, bohužel není.. Říká, že nevadí, bere telefon a že si ho zavolá.