Komentář k volbám

Když se dívám na volební preference, jímají mne dva pocity. Na straně jedné závidím těm, kteří mají jasno. Na straně druhé cítím depresi, při pohledu na grafy předvolebních průzkumů.    

Protože mi ježí srst bilboardy a stupidní hesla na předvolebních reklamách, házejících špínu po druhých a lhoucích, pardon, slibujících cokoliv, na co má volič slyšet, rozhodl jsem se přistoupit k celé věci vědecky. Vygúglil jsem volební kalkulačku a zodpověděl předhozené otázky. Výsledky nejsou nezajímavé. V tomto případě jsem sice nedocílil nadpoloviční shody s žádnou stranou. Ale k poloviční shodě jsem se dopracoval u Pirátské strany a KSČM, to bylo první překvapení. Zhruba třetinová shoda byla u Občanů a Svobodných. Hlavní lídři skončili +/- 10 procent kolem neutrální zóny. Tak vysoká shoda s Komunisty a jejich korelace se Svobodnými mne ale trochu zarazila. Je fakt, že některé otázky bych formuloval jinak a některé mi tam třeba chyběli. Že by nebyl problém ve špatných odpovědích, ale ve špatných otázkách?

Pojďme dál; na stránkách pro náš kraj jsem nalezl jinou kalkulačku. Opět jsem proklikal hafo otázek. U některých jsem byl na pochybách/rozpacích. Třeba jestli preferuji dražší dopravu ČD, nebo bych preferoval autobusy. Je jasné, kam ta otázka míří, ale zrovna v tomto krajském městě je pro mne železniční doprava výhodná protože je rychlejší a jistější (nebude stát v koloně dvacet minut navíc a já stihnu další spoj), takže ji občas preferuji. Chápu, že jinde může být ztrátová a dublující autobusové linky. Jenže jak zodpovědět takovou otázku?

Nebo si říkám: Co kdyby tam byla otázka souhlasíte s reorganizací hromadné dopravy ve vašem městě? Nedávný příklad Prahy ukazuje, že reorganizace byla dopředu veřejností odmítnuta. Po cca 14 dnech od jejího spuštění byla přijata a pokud jsem sledoval reakce, nebyla vnímána negativně, tedy spolehnout se na názor veřejnosti může být ošidný.

Tato druhá kalkulačka dopadla diametrálně jinak. Nadpoloviční shody jsem dosáhl se Svobodnými. Za zmínku stojí ještě Koruna Česká a DSSS, u obou byla shoda více jak 20%. Ostatní se pohybovali pod hranicí shody 10%. Čili spíše neshoda.

Zdá se, že sázka na vědecké metody nemusí mít přesvědčivé výsledky. Jinými slovy, vědecký přístup se jeví na prd. Kdybych mohl, tak bych zakázal reklamu, bilboardy a stupidní hesla (za ty prachy). Raději bych si přečetl jedny předvolební noviny, kde by byli jednotliví kandidáti (ano, každý ať kope sám za sebe) představeni. A klidně tam mohou být i matadoři, kteří dosud měli opratě v rukou. A taky bych tam rád viděl kvalitní práci novinářů, nestranné shrnutí toho, co se povedlo i nepovedlo (ať si to každý nemusí hledat). A ti kandidáti se k tomu mohou vyjádřit. Ne kritizovat, ne slibovat, ale srozumitelně vyložit své karty. Pak si můžou udělat předvolební meeting, kam příjdu a mohu se zeptat na to, čemu jsem v novinách nerozuměl. Lépe by se mi volilo. Přeplněná dopisní schránka reklamních letáků na politické strany mi vadí.

Ale co mi vadí nejvíce a působí deprese: předvolební průzkumy agentur. Všichni jsou znechucení politikou v naší zemi, parlamentní strany nám za x let předvedly, co dokážou. Pro mne jsou nevolitelní. Žádné menší zlo. Přesto stále získávají takové preference, že si musím klást otázku: kdo je volí? Ta většina znechucených, otrávených voličů? Jestliže nemám koho volit, zařídím to tak, aby můj hlas nedostal ten, koho určitě volit nechci. Nebo volím, koho opravdu chci, ne menší zlo. A pakliže ty průzkumy nelžou (a já mám důvodnou obavu že ne), můžeme si odpovědět na otázku v písničce Za co, panebože, za co: Za to, že neumíme volit.