Touto parafrází známého výroku jistého politika v nadpisu svého blogu nechci naznačit, že mám kde bydlet, že umím číst hudební partituru nebo se konečně mohu pustit do opravy bicyklu.
Ani nečekejte, že vás budu vyzývat k revoluci nebo k vytváření dluhů. Chci psát o něčem jiném, co s plyšovým převratem tak trochu souvisí. A dodávám, že celý nadpis by lépe zněl: Klíče jsou aneb čekání na Farizeje. *
O listopadové noci ze 7. na 8. se toho už hodně napsalo, já jsem se reakce zdržel, protože kodex blogera užívání vulgarismů zakazuje. Spíše si říkám: "Co ještě můžeme čekat?", protože má omezená představivost není schopna dohlédnout, čím by nás mohli korupčně rozpočtově zodpovědní do budoucna zase překvapit.
Ale abych se stále nenavážel do těch nahoře, obrátím svou kritiku do vlastních řad, tedy směrem dolů. Když si položím otázku, co se očekávalo od plyšového převratu, odpověď zní, že lidé tehdy nevěděli, co přesně chtít. (Tedy odmyslím-li si leitmotiv mít se jako na Západě). Myslím, že tím hlavním sjednocujícím prvkem bylo: Víme, co nechceme (chceme konec vlády jedné strany). A možná někde vzadu bylo zastrčeno, že horší to už být nemůže. V tomto směru došlo - bohužel - ještě k posunu. Ač se máme nejlépe za celou dobu existence našeho národa (auta, mikrovlnky, počítače), přesto se cítíme zaskočeni. Chtělo by se říct, že dobře už bylo a pokračování cesty ukazuje na dlouhodobé klesání, pokud jeden každý z nás nezacvakne svých cca 160.000,-.
Čili znovu: Víme jen, co nechceme. Ale co chceme, respektive způsob, jak toho cíle dosáhneme, na tom se zřejmě neshodneme. Rozhodně ne většinově. Teď nemluvím za horních deset tisíc nebo za lidi zatížené exekucemi, chci naznačit, že když se objeví nějaký subjekt, slibující lepší příští, nabídne buď cestu vlevo nebo cestu vpravo. Tedy víc znárodnit nebo víc zesoukromnit. Prosím, já uvádím jen to, na co bude slyšet početnější skupina, proto si dovoluji toto zjednodušení. Obojí už tady bylo. Jsme v pozici osla stojícího u dvou kupek sena, jenže mu ani jedna nezachutnala. Varianta brod (vždycky existuje) je experiment, ale to je z deště pod okap, neboť se obávám, že za poslední roky je národ syt i experimentů (zvaných reformy).
A taky proč a jak by měli lidé protestovat? Podepisování petic je sice chvályhodné, leč pomůže to možná ke změně trasy silnice, méně už vykydat následky Augiášovy vlády. Pokojné demonstrace jsou pěkné pro hlavní zpravodajství, ale výraznější efekt na způsob vládnutí mi i zde uniká. Co jsem nejmenoval je vojenský puč a pouliční půtky proletariátu. To si (doufám) také zatím většina nepřeje. Čili zbývají volby? No comment.
Přitom Matrix je zralý na restart. Ale co je tím myšleno? Výměna nějakých lidí za jiné? Výměna nějakých stran za jiné? To se zkouší každé 4 roky. Najít lidi poctivé, charakterní, s čistými úmysly? Máte nějaký seznam? Ostatně pravda a láska již zvítězili a zůstalo po nich -mmm- letiště? Co tam máme dál? Demontáž systému? Náš zahlcený právní řád a jeho vymahatelnost, přebujelý stát a implementace světlých evropských zítřků se tváří, že již dosáhly svého zenitu. A je pravdou, že kdo se chce napít čisté vody, musí nejdříve vylít původní obsah. Nebo mít čistou sklenici. Jenže my nemáme čas hledat novou sklenici. Rozkaz zní jasně: Muž s brašnou nesmí projít. Eh, co to plácám, čekáme na muže s brašnou, na nového Mesiáše, totiž Farizeje. A pakliže nepřijde, nic nás nezvedne ze židle.
Nadáváme sice na to, jaké jsme ovce, ale je to logické. Ochutnali jsme z obou kupek, teď už víme, že je v nich jenom seno. Málokdo bude ochoten bít se za něco, co už zná a s čím do jisté míry nesouhlasí. Malověrným bude chybět víra, že je možné něco změnit (své zkušenosti mají). Někteří mohou být trochu pohodlní, mohou být i tací, kterým tento stav plně vyhovuje. Krátce řečeno - proč si pálit prsty, chybí-li vize něčeho, za co by ty spáleniny stály?
Všichni by chtěli spravedlivou společnost. Jenom se neví, jak vypadá, jak se k ní dopracovat. Co zrušit, co naopak vytvořit. Chybí vzor, model. Že by řešením bylo mocnářství? To se už chvilku nezkoušelo. Ale kde vzít ten osvícený majestát? V demokratických volbách?
Já osobně si myslím, že řešením je experiment a když nepůjde nainstalovat nový systém, bude nutno spustit sofistikovaný service pack stávajícího systému (ne škrty, ale změny), protože ten systém fatálně selhává. Ale toto zatím naznačuje jen hrstka blogerů (nebudu napovídat). A ani zde, ani v kuloárech a hospodách není takový názor výrazně akceptován. Naopak, takový autor je poněkud faux pas. Zřejmě proto, že nikdo nezná adresu, ze které by ten balíček šel stáhnout.
Ale to jsem odbočil. Od té myšlenky, že nás nic nezvedne ze židle. Jen velká idea nebo velká lež.
Taková realizace velkých idejí se již v poměrně nedávné historii párkrát zdařila. V čele stála charismatická osobnost, která byla přesvědčena o své pravdě a věřila své vizi. Člověk pevných zásad a také trochu asketický. A lidé za ním šli a za jejich činy zůstaly nepřehlédnutelné výsledky. Dva takové příklady působily shodou okolností ve stejnou dobu. Jeden se jmenoval Hitler.
Ten druhý Baťa. Čekali jste jiná jména? Schválně jsem volil tato. První dokázal z poraženého státu v době krize udělat světovou velmoc. Velmi schopný (snad až příliš). Druhý byl nepolitik. A také dokázal z ničeho vytvořit své impérium. A nebylo to jen proto, že byl podnikatel. Zvolil model, který nepřinášel okamžitý maximální profit, ale který dosáhl maximální podpory ve společnosti a který lidé přijali za svůj. Možná i proto, že se dokázal udržet při zemi a neodtrhnout se od těch, kteří to jeho impérium budovali. Bez zákonů a regulací. Ale o tom psát nechci.
Chtěl jsem naznačit, že lidé spíše zvednou zadek kvůli někomu, komu nejde primárně o peníze ale o vizi. A jehož slova a činy nebudou v dialektickém rozporu. A musí být zapálen pro věc. Ale ne fanatik. Tady je skryto velké riziko. Pro věc bývají zapáleni fanatici.
Gratuluji všem, kteří se dokázali pročíst až sem. Zde si dovolím v několika větách celý blog shrnout: Nevěřím, že 17.listopad nám přinese nějaké výrazné změny. Klidně můžete vyrazit na náměstí, klidně můžete sedět doma. Rád bych se pletl, ale... Ačkoliv vítám tyto jiskry, myslím si, že z nich nevzejde plamen. Jiskry jsou v pořádku ale to co má chytnout je trochu zvlhlé. Tak čekáme na velkou jiskru. A já se té jiskry trochu bojím.
*Dovolím si doplnit, že slovo Farizej je u nás chápáno jako pokrytec, může mít však rovněž význam oddělení, vystřízlivění (z nedostavení se mesiáše) nebo možná odpůrce.
Za domácí úkol si nastudujte a nejvhodnější význam slova sami dosaďte.
