Velké peníze se v práci vydělat nedají. Chce to odvahu občas zariskovat a mít štěstí.

K penězům se můžeme buď prošetřit nebo je vydělat. Pravdou je, že zaměstnání a šetřílkovství k finanční svobodě obvykle nestačí.

Jsou výjimky - obchodníci, motivovaní vysokou provizí, ředitelé firem a jejich bonusy a podíl na zisku, nebo lidé, kteří svoji práci milují nebo ji berou jako poslání a peníze vůbec neřeší. Jistě se ale shodneme na tom, že naprostá většina lidí pracuje pro peníze. Ti, kteří pracují pro ostatní, většinou velké peníze nevydělají. Všude je nějaký strop nebo šéf, který hlídá, zda by někdo jiný nepracoval levněji a lépe.

S postupem času mnozí navíc zažívají stres, pocit frustrace, strach z budoucnosti nebo dokonce pocit vyhoření. Přesto setrvávají v práci, která je dlouhodobě nebaví a kde nejsou dostatečně oceněni. A je to logické, máme strach ze změny a kroku do neznáma. Proč nás ve škole neučili větší odvaze a současně i zodpovědnosti za svůj život?

Před pěti lety jsem viděla britský dokument o hospicu pro dlouhodobě nemocné. Století staříci a stařenky bilancovali, co by v životě udělali jinak, když by dostali šanci něco změnit. Řekli, že by více riskovali, aby dosáhli svých snů a přání – ať už profesních nebo osobních. Dokument byl poměrně obsáhlý a zabýval se i jinými tématy, ale tohle mi utkvělo v hlavě a stalo se spouštěčem pro moje úvahy začít podnikat.

V mládí je snadnější riskovat, třeba i neuspět, ALE aspoň se o to pokusit, než ve stáří, když po návratu z mateřské nebo před důchodem nahradí člověka výkonnější a levnější absolvent. A kdybychom se přesto důchodu profesně dožili, stejně nám ani nebude stačit pokrýt základní výdaje.

Čím jsem starší, tím jsem si jistější, že je důležité občas zariskovat, i si namlátit hubu, i něco ztratit, ale mnohem více získat, hlavně pak vystoupit ze své komfortní zóny a dělat věci jinak, být otevřen novým věcem.

Ve svém okolí potkávám mnoho skvělých a velmi talentovaných lidí, kteří postupem času začínají cítit frustraci z práce. Pomineme-li důvody, které bývají různé – někdy je to blbá nálada na pracovišti, jindy moc práce za málo peněz, spojuje je jedno – mají strach ze změny. Přestože to jsou právě pohodlnost, neochota vystoupit ze své komfortní zóny a neustálá hra na jistoty, které představují nejčastější zabijáky úspěchu, profesní evoluce a hlavně RADOSTI.

Nic z toho by nebylo možné bez ochoty zariskovat. Skoro žádný úspěšný podnikatel nevydělal peníze hrou na jistotu, v nějaké fázi musel zariskovat.

Je těžké naučit se zpracovávat vlastní obavy a strachy, které provází úvahy o změně ať už zaměstnání nebo něčeho jiného. Vždy si v takové situaci vzpomenu na člověka padajícího do vody, který se sice namočí, ale proud ho dovede do míst, kam by se normálně nedostal. Získá možnost naučit se nové věci, potkat nové lidi, najít třeba práci svých snů, vydělat peníze. Protože všechno je relativní, nebojme se nových věcí a zkušeností.