Již rok se snažím prodat jeden byt. Je ve vyšším patře hezkého cihlového domu, situovaný na jih a jihozápad. Sluníčko v něm svítí celý den. Má balkonek jako stvořený pro ranní kávu a večerní pozorování hvězd. Přesto bez úspěchu.
Nabízím ho za cenu výrazně nižší, než je v této lokalitě obvyklé. Celý je zrekonstruovaný a každému, kdo do něho vešel, se moc líbil. V domě bydlí slušní sousedé. Přesto se jej prodat nedaří, důvod? Dům od naproti. Bydlí v něm Romové, kteří tráví spoustu času na ulici a budí často pozdvižení. Před lety když jsem byt kupovala, jsem to neřešila. Ať si každý dělá, co chce, říkala jsem si, musíme se navzájem tolerovat. Přiznávám, že dnes bych uvažovala jinak.
Byt jsem původně pořizovala pro jednoho příbuzného, který nečekaně umřel a tak jsme jej nabídli k pronájmu. Nový nájemník byl v bytě spokojený, ale mnoho času v něm netrávil, spíše jej využíval jako příležitostný "šmajchl kabinet", jak se nám později pyšně pochlubil.
Po čase se naše rodinné plány změnily a my jsme se rozhodli byt prodat. S nájemníkem jsme se v dobrém rozloučili a nabídli byt k prodeji. Vidělo jej několik desítek zájemců a téměř všichni do jednoho z něho byli nadšení, respektive do doby, než zaregistrovali sousedy od naproti, jichž si nejde nevšimnout. V létě si hovějí dlouhé hodiny na ulici, občas i na kolem zaparkovaných autech. Ulice jim supluje obývák, mnoho času tráví koukáním z oken a komentováním kolemjdoucích. Děti na sebe čile pokřikují a dospělí se hádají a pro nadávku nejdou daleko. Celé to působí jako scénka z nějakého nezávislého filmu.
Dlouhá léta bojuji s břitkými názory mnoha lidí, kteří Romy nazývají hanlivými jmény a háží je do jednoho pytle. Dlouhá léta upřímně věřím v to, že to není spravedlivé a že každý člověk má být posuzován dle toho, jaký je, jak se chová a to zcela nezávisle na barvě pleti. Ale udržet si tento postoj není někdy lehké, zvláště, když to člověka stojí peníze.
A tak je byt už rok prázdný a osamnělý balkonek doufá, že si na něm dá jednou někdo kávu a bude se kochat západy slunce, které jsou z něho opravdu krásné. A možná nebude čekat dlouho. Před pár dny jsem se dozvěděla, že dům "od naproti" půjde do dražby, protože jeho obyvatelé dluží městu na nájmu.
Občas mě napadne, kam půjdou? Ale vlastně, ať si každý dělá, co chce. Pro mě tato zkušenost znamená, že s nákupem bytu si nekupujeme jenom zdi a výhled do zeleně, občanskou vybavenost nebo dostupnost do města, ale především sousedy.
