U toho nejdražšího a často nejdůležitějšího - nákupu bytu (pronájmu bytu) si slevu bohužel moc často obhájit neumíme. Vše se přitom řídí pravidly, která se může každý naučit a ušetřit tak ve finále nemalé peníze nebo naopak peníze vydělat.
Češi milují slevy a zvláště ty předvánoční. A je jedno, zdali se jedná o slevu na boty, zimní pneumatiky nebo o služby operátora. Sleva se stala mantrou a nezbytnou podmínkou mnoha českých nákupů a není se čemu divit, občas je to vskutku lákavé. Můj dnešní příspěvek však nemá ambice polemizovat o správnosti slev, ale o jejich efektivitě. Spousta z nás totiž nevědomky investuje energii do slev, které jsou v celkovém kontextu banální a naopak, o ty skutečně zásadní nebojuje. Nebo neví, jak bojovat.
Pamatuji si, když na začátku devadesátých let začínaly v pohraničí (na Chebsku) první vietnamské stánky se zaručeně značkovou konfekcí a všelijakými cetkami. Bylo to tehdy první místo, kde jsme se s ostatními dětmi učili vyjednávat o ceně zboží. „Za kolik to tričko?“ „Tiko dvetepadetat, kahoty tita “, odpovídal prodejce lámanou češtinou. „Dám stovku za obojí nebo jdu dál“, učila jsem se i já abecedu smlouvání a obvykle se při tom dost styděla, protože jsem se cítila nedůstojně. Ale jinak to v té době nešlo, každá koruna dobrá a muselo se o ní bojovat. Život v chudém pohraničí, kde pro studenty nebyla práce a kde se i na mizerně placenou letní brigádu stály fronty, to panečku nebyla Praha, kde každý druhý středoškolák nosil adidasky a mohl si přivydělávat. Museli jsme hodně improvizovat, abychom vystačili co nejdéle s vydělanými penězi nebo jiné peníze vydělali. A jedním ze způsobů bylo efektivní smlouvání o ceně.
Ale to už je dvacet let. Dnes smlouvám pouze v případě, že to opravdu stojí za to. Mám pár známých, kteří se doslova vyžívají ve slevových portálech, aby ušetřili. Přitom bydlí v předražených nebo nevyhovujících nájmech nebo si koupili vlastní bydlení za cenu o poznání vyšší, než by bývali mohli, když by uměli vyjednávat o lepší ceně nebo lépe hledali. A tak nyní musí více šetřit nebo některé věci oželit. Nákup vlastního bydlení i hledání pronájmů se dá leckdy dělat mnohdy efektivněji. Vše se řídí pravidly, která se může každý naučit a ušetřit tak ve finále nemalé peníze nebo naopak peníze vydělat. Jednou z obvyklých chyb je, že spousta z nás si neumí na to pravé počkat a nabývá dojmu, že lepší nabídka již nepřijde nebo neumí efektivně jednat o ceně. Smlouvání o ceně není otázka emocí, ale argumentů a perfektní přípravy.
Každá nemovitost je specifická a každý prodávající má jinou motivaci. Od toho se odvíjí i vůle vyjednávat o lepší ceně. Jedním z důležitých hledisek je zjistit motivaci prodávajícího. Proč svůj byt/dům/pozemek prodává? Jak dlouho se již o to snaží? Těch hledisek a nástrojů, které toto posuzují je celá řada. Jedno je ale jisté. Kupující má obvykle mnohem větší sílu, než jakou je schopen v sobě sám odhalit. Tento nevyužitý potenciál může v mnoha případech znamenat ochuzení se o desítky, stovky tisíc a někdy i miliony. To vše se ale dá naučit. Možností je navštívit semináře a kurzy se zaměřením na nemovitosti nebo si přečíst třeba Realitní kuchařku.
