Jak neprodat chalupu.

Spolehlivý způsob, jak neprodat chalupu. Tento nepříjemný zážitek vychází z návštěvy Dublovic (vesnička u Sedlčan), kam jsem se o jednom z letních víkendů vypravila s kamarádkou na prohlídku chalupy, kterou objevila v nabídce místní realitky.  

Po zhodnocení nabídky na internetu a posouzení širších vztahů jsme došly k názoru, že musíme chalupu vidět, protože vypadala jako "ta pravá". Ihned jsme vyrazily směr Sedlčany na obhlídku místa. Vesnička nás zaujala, poloha chalupy i její vzhled splnilo naše očekávání. Cítili jsme narůstající nervozitu a radost, protože vše vypadalo skvěle. V podobné situaci je třeba rychle jednat a umět se rozhodnout, proto jsme ihned zkontakovali realitního makléře a za půl hodiny poté stály uvnitř starobylé sednice, ze které sálala dávná atmosféra našich prababiček. Jednalo se o krásné starobylé venskovské stavení s pecí. V tuto chvíli ale příjemný zážitek skončil a to pouze díky neschopnosti a aroganci makléře.

Na dotaz "kde se bývalí obyvatelé myli?" (jelikož do chalupy nebyla přivedena voda) mi ironicky odpověděl, "proč vás to zajímá? jste tu snad kvůli chalupě, ne kvůli vodě." Podobných odpovědí bylo asi ještě 5. O chalupě nevěděl zhola nic, tedy kromě toho kudy vedly dveře na půdu. V chalupě byl šílený bordel, prach a špína, krámy. Přitom by stačilo tak málo, aby se hezký dojem prodloužil a dostal se člověku pod kůži. Kytky do oken, setřít centimetrové prachové vrstvy, zamést, upravit prostředí. Vyházet harampádí a vymalovat. Jako správný makléř měl tyto rady majiteli automaticky doporučit, ale asi má tolik zakázet, že nemá čas zabývat se takovými detaily... Perlou bylo, když nám při odchodu na můj dotaz "proč je tak neochotný a zpruzený" sdělil, že reality jsou realita a že se nemam blbě ptát. ......Stačilo by něco více o chalupě zjistit, kdo v ní žil, jak úžasná je pec, jaké úžasné houby a borůvky rostou v lesích kolem, a ten klid všude kolem! zapojit emoce, dát tomu příběh, prodat krásné okolí a velmi pravděpodobně by zasel na dobrou půdu.

Poděkovaly jsme za jeho čas a s pocitem opravdového zhnusení odešly.  Nebylo nic jednoduššího, než se spojit přímo s majitelem,jelikož soused byl velmi ochotný a kontakt nám předal. I pokud by se tak nestalo, dalo by se jméno majitele jednoduše vyčíst z katastru nemovitostí a napsat mu. Ale nakonec se nám to rozleželo v hlavě a neudělaly jsme tak. Absence příběhu a emocí při prezentaci chalupy způsobila, že se nám v podstatě líbit přestala.