Chraňte se před zpětnými vyděrači po prodeji nemovitosti.

V dnešním příspěvku bych ráda upozornila na nový fenomén, který se pomalu rozmáhá a jeho sílu pocítí mnozí teprve v budoucnu. Jsou jím spekulanti a vyděrači na straně kupujících.

V praxi to vypadá tak, že člověk, který si od vás v minulosti koupil byt nebo dům, si později najme firmu, aby mu na nemovitosti odhalila nějaký problém. Pak vás zkontaktuje s tím, že, jelikož jste o těchto problémech při prodeji neinformovali, je vaší zákonnou povinností mu poskytnout kompenzaci – slevu za zjištěné vady. Nový občanský zákoník (od 1/2014) toto umožňuje až pět let po koupi. Na jedné straně sice chrání kupující, na straně druhé nastartoval ne vždy korektní byznys. 
Kupující totiž v mnoha případech nemusí mít vůbec žádný problém až do chvíle, než se setká s agresivním marketingem firem, které v něm probudí chuť vydělat peníze - vymoci si zpětnou slevu. Obesílají nové majitele poštou a probouzejí v nich chuť řešit případný problém (což je v pořádku, pokud problém mají), ale také získat peníze zcela účelově. Doslova jim říkají: "Najměte si nás, vždycky něco najdeme. A taky víme, že se nikomu nechce chodit k soudu a že se s původním majitelem domluvíme po dobrém." A právě v podobných argumentech může být zakopaný pes, protože je otázka, jak by se daná věc reálně prokazovala. Jen soud určí, zda má někdo na něco nárok a domluva po dobrém může být v podstatě vnímáno jako manipulace protistrany (prodávajícího). 

Ve své realitní praxi klientům VŽDY doporučuji provést stavebně-technickou prověrku nabízené nemovitosti, nejen protože je to vůči kupci vstřícné gesto (nic neskrývám), ale hlavně protože se tím mohou v budoucnu sami ochránit. Prodávající je povinnen informovat kupujícího o vadách na nemovitosti a pokud to neudělá, vystavuje se riziku do budoucna. Prodávající si často a v dobré víře totiž vůbec neuvědomuje, že prodává nemovitost s nedostatky.

Současně je dobré říci, že 100% ochrana neexistuje. Smyslem preventivní inspekce ze strany prodávajícího je zejména to, aby došlo k odhalení vad, které se tímto stanou zjevnými. Pak ani jedna ze stran nemůže v budoucnu namítat, že nebyla s vadami seznámena a že se jednalo o skryté vady. Je to vlastně dotažení právní věty „kupuji nemovitost ve stavu takovém, v jakém se při podpisu smlouvy nachází“ do dokonalosti tím, že je stav nemovitosti zdokumentován a popsán nezávislou osobou (inspektorem).

Prodej nemovitosti je významný životní okamžik, který většina z nás udělá jednou, dvakrát za život. Přesto je s podivem, kolik lidí tak činní neodborně. Nedostatek zkušeností – obchodních i legislativních a neschopnost řídit rizika spojená s prodejem bývají jedním z důvodů, proč je vždycky lepší poradit se o prodeji nemovitosti se zkušeným makléřem. To, zda se pak dohodnete na spolupráci nebo zkusíte prodat nemovitost sami, je už věc jiná.  

Realitní zprostředkovatel nesmí kupujícímu nic tajit a musí ho informovat o všech skutečnostech, které se o nemovitosti dozví a které by mohly představovat nějaký problém, k čemuž je i smluvně zavázán. Ale ani makléř nemůže prodávajícího k prověrce stavebně-technického stavu (inspekci) nutit. Majitelům se do inspekce obvykle investovat nechce, zákon jim to nenařizuje a oni nemovitost stejně prodají, tak proč investovat několik tisíc do prověrky?  Aby v budoucnu klidně spali!

Mnoho kupujících kupuje zajíce v pytli, protože jsou v časovém tlaku, protože vědí, že je za nimi jiný zájemce. To vše je propojená nádoba, ve které má výhodu ten, kdo se chová slušně, korektně a zodpovědně. Pokud kupující nezná technický stav, riskuje do budoucna nečekané náklady a nepříjemnosti spojené s nápravou a odstraňováním vad, které může po majiteli zcela legitimně vymáhat, což se taky děje a bude se dít stále častěji.