Chalupu i s dědou? A proč ne!

Jen málo lidí má to štěstí, že svůj život prožije v tradičním a funkčním rodinném společenství, kde je zastoupeno několik generací, které si pomáhají a vzájemně se obohacují.

Znám mnoho lidí, kteří se mohou spoléhat jen sami na sebe. A je jedno, jestli to jsou matky samoživitelky, dobrovolní singles, mladé rodiny bez prarodičů nebo osamělí senioři, kterým chybí vnoučata. Pokud by se podařilo propojit tyto dvě skupiny (rodiny, kterým chybí prarodiče) se skupinou osamělých seniorů, samozřejmě s nastavením určitých pravidel, mohl by to být ohromný společenský i ekonomický přínos pro obě strany.

Uvádí se, že až 65% chat a chalup v blízkosti Prahy patří lidem nad 60 let. Tito zde tráví čas a věnují se jistě zaslouženému odpočinku. Ale kolik z nich má rodinu a kolik z nich je osamělých a ve skrytu duše touží po někom, kdo by za nimi jezdil? Kolik z nich nemá peníze na to, aby si v zimě pořádně zatopili nebo investovali do oprav v domě, to už se nedočteme.

Nechci nikoho nabádat k tomu, aby začal ve svém okolí hledat osamělé seniory a „kýblovat“ se k nim na chalupu nebo je jakkoliv využíval. Ale „adopce“ osamělé babičky či fajn dědečka slušnými lidmi a se vším, co k tomu patří a tedy i s poctivou výpomocí, péčí, tolerancí atd. může přinést zajímavou symbiózu.

Těch rolí, kdy by jedna skupina mohla pomáhat druhé je nespočet. Jeden příklad za všechny: Služby „hlídacích tet“ v Praze stojí mezi 100-170,-Kč za hodinu, přičemž agentury si nechávají až cca 40% z ceny. Jedná se o čistý byznys, proti kterému vůbec nic nemám, jelikož nebýt ho, nemohla bych v dřívějších dobách (v době nemoci dítěte) chodit do práce. Kolik asi tak je skvělých aktivních důchodců, plných života, kteří jen nemají s kým ho prožívat třeba někdě na chalupě v krásné přírodě.

Přesto, pokud by tento příspěvek náhodou někoho namotivoval, v obou případech je na místě velká opatrnost a nastavení jasných pravidel, jak by to celé mělo fungovat (věcné břemeno na dožití), aby jedna nebo druhá strana neměla pocit zneužití. Samostatnou kapitolou je prověrka obou stran, vyžádat si osobní reference a výpis z rejstříku trestů, aby se z hodného dědečka nebo pohádkové babičky nevyklubal delikvent nebo bývalý estébák a z milého manželského páru Adamsova rodina.

Jak vysvětlit dítěti, že nemá babičku nebo dědu? Nebo že je má, ale vídá je jen párkrát do roka na pár hodin, zatímco jiné vnouče s nimi tráví celé dny? Role a vliv starší generace na děti je strašně důležitá a ovlivňuje vývoj celé osobnosti. Jestli v dobrém nebo špatném jistě záleží na konkrétní zkušenosti. Já osobně považuji roky, které jsem trávila se svým dědou za jedny z nejhezčích v životě.

Autor: 

Pavla Temrová
 

29.2.2016