Věřím v jednoho Boha... ale v jakého?

Jak psát o Bohu? Dá se to vůbec? Nebylo by lepší o Bohu mlčet, není snaha uchopit Boha lidskými slovy vlastně svatokrádež? I pro ty, kteří v Boha věří, na tyto otázky neexistuje snadná odpověď.

Andrej Rublev, ikona Trojice (cca. 1410)

Jistě, Bůh, to je především tajemství, to největší tajemství vůbec, cosi, co my lidé nemáme šanci pochopit. A přesto – kdo dokáže zůstat vůči tomuto tajemství totálně lhostejný? Lhostejný i v okamžicích, kdy žasne nad krásou světa, nebo ve chvílích velkých životních zklamání, nebo tváří v tvář smrti... Vždyť například i ten, kdo obviňuje Boha za to, že dopouští války nebo přírodní katastrofy, ve skutečnosti existenci Boha uznává a dokonce i vstupuje s Bohem do jistého vztahu, byť třeba konfrontačního.

My křesťané jsme – nebo bychom alespoň měli být – křesťany proto, že jsme vložili naši důvěru v Ježíše, který o Bohu mluvil především jako o milujícím nebeském Otci, a který zároveň mnoha svými slovy i činy odhalil i svou vlastní božskou identitu, která se po jeho smrti potvrdila jeho zmrtvýchvstáním. Z této naší důvěry se pak rodí důvěra a tedy i víra v to, že nejlepším synonymem Boha je Láska. A odsud je už jen krůček k víře v to, že Bůh sice samozřejmě je jeden, ale že není sám, že je láskyplným společenstvím Milujícího, Milovaného a Lásky, tedy Otce, Syna a Ducha, tří božských Osob.

Jak ale tuto skutečnost chápat? Je-li prakticky nemožné vysvětlit lidskou lásku, vysvětlit zdroj této lásky, tedy Boha-Lásku, je zcela mimo dosah lidských schopností. Přesto o poodhalení tajemství lásky – té lidské i té Boží – lidé neustále usilují, a možná nejpřesvědčivějších výsledků při tom dosahují umělci, kteří nechávají hovořit obrazy a symboly.

V následujících řádcích se tedy pokusím o malý výklad jednoho uměleckého díla, jmenovitě ikony ruského malíře Andreje Rubleva (viz obrázek), která je jedním z nejslavnějších zobrazení Boha, jak ho chápeme my křesťané.

Nejprve je asi třeba uvést na pravou míru, že to, že Rublev sebral odvahu namalovat ikonu Boha, neznamená, že si myslel, že Bůh vypadá tak, jak ho znázorňuje ona ikona. Pokud by si to myslel, nebyla by to už ikona, ale pouhý idol. Ikona je ikonou proto, že představuje určité symboly, čili snaží se vyjádřit neviditelné skutečnosti pomocí viditelných obrazů.

Co tedy na oné ikoně vidíme? Na první pohled asi tři postavy se svatozáří a křídly (tedy anděly, řekli bychom) sedící u prostřeného stolu. To odkazuje ke scéně ze Starého zákona, kdy Abrahama navštívily tři tajemné postavy a pojedly u něho. Rublev tento starozákonní výjev samozřejmě interpretuje již ve světle křesťanské teologie. Ony postavy tedy představují tři Osoby Trojice.

Osoby na ikoně se liší prakticky pouze pozicí a oblečením. To vyjadřuje stejnou důstojnost Božských Osob – žádná z nich není ani „větší“ ani „lepší“ než zbylé dvě, i když každá má zároveň svoji vlastní nezaměnitelnou identitu. Modrá část oblečení, kterou vidíme u každé z osob, symbolizuje božství, které je společné všem třem.

Postava vlevo symbolizuje Otce. Jeho zlatavý, jakoby éterický plášť zakrývá téměř celé jeho tělo, čímž je patrně vyjádřena jistá neviditelnost Boha, který, ačkoli je stvořitel všeho, zůstává zároveň skrytý před zvědavými zraky lidí. Otec svírá oběma rukama berlu, což symbolizuje to, že mu náleží veškerá moc na nebi i na zemi. Za postavou Otce se nachází dům, který představuje nebeský příbytek čili ráj, který pro nás Bůh přichystal.

Centrální postavou je Boží Syn, který se v osobě Ježíše z Nazaretu stal člověkem. Synovo sestoupení na zem znázorňuje hnědá barva oblečení, zatímco zlatá stuha vyjadřuje jeho královskou důstojnost. Klasickým ikonografickým motivem jsou dva vysunuté prsty, které symbolizují dvojí, lidskou a božskou přirozenost Ježíše Krista. Kalich s vínem ležící před Kristem samozřejmě odkazuje ke skutečnosti, že Boží Syn za nás prolil svou krev, i k tomu, že toto Ježíšovo utrpení si připomínáme ve svátosti eucharistie. Strom, který vidíme za Božím Synem, má mnoho různých významů. Odkazuje k již zmíněné starozákonní scéně, protože Abraham hostil svoji tajemnou návštěvu pod stromem, ale připomíná též drama Adama a Evy, kteří pojedli zakázané ovoce ze stromu poznání a tím strhli lidstvo do hříchu, od něhož nás vysvobozuje Kristus. Mimoto strom odkazuje též k dřevu kříže, na kterém byl Ježíš Kristus ukřižován. V důsledku této smrti se však „strom“ Ježíšova kříže stává „stromem života“, nového života, který je nabídnut všem. Nejpodstatnější z hlediska křesťanského učení o Trojici je však pohled, který si Otec a Syn vyměňují a který je vyjádřením jejich vzájemné lásky.

Napravo se nachází Osoba Ducha. Jeho zelený plášť symbolizuje život, který Boží Duch dává všem. Jde o Boží život, který sestupuje na zem, což je znázorněno tím, že postava se dotýká stolu. Hora, která se nachází za touto postavou, má rovněž důležitý symbolický význam. Na hoře obdržel Mojžíš od Hospodina Zákon. Z hory vyhlásil Ježíš jedno ze svých nejdůležitějších kázání. Na hoře odhalil Ježíš některým svým učedníkům něco ze své božské identity. A i pro nás jsou často hory místem, kde cítíme, že se jakoby dotýkáme nebes, a kde míváme pocit, že je nám Bůh blíž...

Tolik pár neobratných slov. Možná byla zbytečná nebo nesrozumitelná... V takovém případě na slova klidně zapomeňte, jsou i důležitější věci – například krása, která z Božího tajemství vyzařuje...

PS: Příště budeme s Aishou hledat odpověď na otázku, kdo je nevěřící a jak bychom se my věřící měli k nevěřícím chovat.

Související článek Aishy