Teokracie versus demokracie
Mám-li hovořit za katolickou církev (nemohu ručit za každou sektičku :-)), odpověď na obě tyto otázky, které tak často slýcháme kolem nás, je jednoznačná: samozřejmě že nechce. Kdo tvrdí opak, prokazuje základní neznalost Nového zákona i současných církevních dokumentů. A také si plete pojmy s dojmy.
Tento článek je o vztahu křesťanství, politiky a práva, ale abychom se do této problematiky nezamotali, rozlišme si nejprve dvě otázky: otázku vztahu duchovní a politické moci na jedné straně a otázku vztahu křesťanské etiky a světského práva na straně druhé.
Je banální to připomínat, ale nechť v naší české ateistické kotlině zazní ještě jednou, že křesťanství (a světe div se, „dokonce“ i katolická církev :-)) má svůj základ v osobě Ježíše Krista, a k němu se také vždy vrací, když se potřebuje reformovat (přičemž tato potřeba je pochopitelně stále aktuální: my křesťané jsme hříšníci potřebující neustálou očistu srdce i mysli). No a u Ježíše nacházíme, alespoň v zárodečné formě, postoje, které nám umožňují se s naší problematikou vypořádat.
Pokud jde o vztah etiky a práva, je zapotřebí si nejprve uvědomit, že Ježíš představil své učení v prostředí Židů, kteří koncept autonomního světského práva neuznávali (podobně jako ho neuznávají muslimové). Podle Židů pocházelo veškeré právo z Desatera, které na hoře Sinaj zjevil Mojžíšovi sám Hospodin. Z přikázání „nezabiješ“ tedy vyplýval zákon trestající vraždu, z přikázání „nesesmilníš“ zase zákon trestající cizoložství atd. Jak se k židovskému zákonu postavil Ježíš? Odpověď nalezneme především v Ježíšově slavném „horském kázání“: „Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ,Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘ Já však pravím,“ prohlásil Ježíš, „že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu“ (Matouš 5,21-22). A dále: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ,Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci“ (Matouš 5,27-28). Existují dvě možnosti: buď byl Ježíš úplný blbec a neuvědomoval si, že je nesmysl chtít někomu na této zemi soudní cestou prokazovat něco takového jako hněv (nehledě na to, že existuje též spravedlivý hněv, sám Ježíš by mohl vyprávět...) či, řekněme, chlípnost, anebo – a k této opci se samozřejmě přikláním – Ježíšova slova nemají legislativní, ale etickou a náboženskou platnost, a „soudem“ je myšlen soud Boha, který (na rozdíl od lidí) vidí do lidských srdcí. Nezávisle na tom, zda v Boží soud věříme či ne, tedy podle mě platí, že Ježíšova etika není založena na strachu z trestu uděleného pozemským soudem, ale na lásce a ctnostech, které se rodí v nitru člověka (no a případně i na strachu z pekla). Jinými slovy, nadčasový princip, který z toho vyplývá, je následující: vše, co je legální, má být (v ideální situaci) též etické, ale ne vše, co je neetické, má být též nelegální. Oblast etiky tudíž nelze a ani není záhodno zcela podchytit světskými (a ostatně ani náboženskými) zákony. Pokud by etika byla právně vymahatelná, vedla by k neupřímnosti a k pokrytectví. Diskutovat bychom měli o míře dosahu práva (a samozřejmě i o určité základní shodě práva s etikou), ne o tom, zda se mají právní a etická sféra zcela překrývat.
Pokud jde o otázku vztahu duchovní a politické moci, můžeme opět začít u Ježíše. Židé žijící v Ježíšově době žili pod římskou nadvládou a neměli úplně jasno v tom, jak se v této situaci chovat: Je legitimní platit daně římskému císaři? Máme očekávat „politického Mesiáše“, který v Izraeli sjednotí náboženskou a politickou moc podle vzoru krále Davida? (Případně: je Ježíš tímto „politickým Mesiášem“?) Ježíš – v odpovědi na otázku ohledně daní – prohlásil, že nemá problém s oddělením náboženské a politické moci: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu“ (Marek 12,17). A když se ho Pilát (představitel římské císařské moci) zeptal, zda je židovským králem, Ježíš odpověděl, že jeho království „není z tohoto světa“ (Jan 18,36). Zde musíme zdůraznit, že Ježíš tak v podstatě desakralizoval či sekularizoval (zesvětštil) politickou moc a připravil tak půdu pro to, aby křesťanství uznalo jako legitimní přechod od teokracie k demokracii. (Mimochodem, teokracie – kde politická moc má údajně božský původ – byla v té či oné formě typická pro většinu archaických i antických společností: připomeňme si třeba jen to, že první křesťané byli v římském císařství obviňováni z bezbožnictví, protože odmítali zbožšťovat císaře.)
Jistě, křesťanství (a zdaleka nejen katolicismus) v dějinách podléhávalo pokušení směšovat duchovní a politickou moc – předpoklad pro to byl vytvořen již Ediktem milánským (313), kdy bylo křesťanství zrovnoprávněno s pohanstvím (roku 380 se pak křesťanství stalo státním náboženstvím římské říše) – ale nyní, zejména po II. vatikánském koncilu (1962-65), se opět vrátilo k Ježíšovi, což v dnešní situaci znamená, že považuje za legitimní tzv. teorii společenské smlouvy, která dává politickou moc do rukou lidem, kteří sami rozhodují o tom, jakým způsobem budou spravovat svůj společenský život, přičemž politickým systémem, který se de facto ukazuje jako nejlepší, je sekulární demokracie, která zajišťuje neutralitu státu v náboženských otázkách, vykazuje církevní moc do duchovní sféry a garantuje světonázorovou pluralitu i náboženskou svobodu. S tím souvisí i to, že duchovní osoby nesmějí přímo vstupovat do politických stran či zastávat politické funkce (což ovšem platí pouze pro katolickou církev – nekatoličtí duchovní toto bohužel nedodržují, čehož příkladem je např. u nás Sváťa Karásek...).
Ale opět si musíme dávat pozor, abychom si nepletli pojmy. Odluka státu a církve (církví zde myslím církevní instituci či hierarchii) neznamená oddělení křesťanství a politiky. Je evidentní, že křesťanství není a nechce být pouze soukromou záležitostí věřících. Všichni křesťané mají právo a i určitou morální povinnost vystupovat se svými názory ve veřejné sféře, a ti, kteří nejsou součástí kléru, též samozřejmě mohou vstupovat i do stranické politiky (a nemusejí se nutně sdružovat ve stranách, které mají křesťanství ve svém názvu). V politice se křesťané mají snažit demokraticky prosazovat především ty hodnoty, které jsou v souladu s přirozeným právem a na kterých se tudíž mohou shodnout i s nevěřícími: v první řadě jde pochopitelně o ochranu života, ale důležitými tématy jsou též rodina, školství, péče o trpící atp. Přičemž platí, že katolíci by se při své veřejné činnosti měli alespoň rámcově řídit tzv. katolickou sociální naukou, která je shrnuta v knize Kompendium sociální nauky církve a která vychází především z humanismu či z personalismu, tedy z vědomí nezastupitelné hodnoty každé lidské osoby a z respektu vůči základním lidským právům.
PS: Náš příští dvojblog si posvítí na problematiku náboženské svobody. (Jinak chtěl bych dodat, že nám s Aishou pomaličku docházejí atraktivní témata pro náš společný blog, respektive nejsme si jistí, co by vás nejvíce zajímalo, takže nám prosím pište své návrhy. Díky!)
Tomáš Tatranský
Tři největší lži o Evropské unii (a jejich vyvrácení)
Je opravdu pozoruhodné a svým způsobem i zábavné, k jak hloupým a neférovým „argumentům“ se čím dál častěji uchylují ti, kterým dělá problém smířit se s realitou evropské integrace. Pro příklady netřeba chodit daleko – můžeme si třeba otevřít „modré blogy“ europoslanců Jana Zahradila a Hynka Fajmona, anebo lze v případě hlubšího zájmu nahlédnout do webových stránek některých našich politických stran, například Svobodných či Suverenity Jany Bobošíkové (alias „železné Jany“, jak tato dáma v nedávném záchvatu pokory nazvala sebe sama). Dovolím si zde poukázat na některé společné prvky sloužící jako nejčastější opěrné pilíře „argumentů“ těchto osob a stran.
Tomáš Tatranský
Má smysl bojovat proti korupci?
Poslední dobou jsme svědky stále intenzivnější veřejné debaty o tom, zda lze úspěšně bojovat s korupcí v naší zemi, a pokud ano, jaké prostředky při tom použít. Je míra korupce zhruba stejná na celém světě, s tím, že korupce je na různých místech jen více či méně uhlazená, jak se nedávno nechal slyšet náš pan prezident? Anebo platí, že ve vyspělejších zemích se lidé chovají celkově poctivěji, protože mají zkušenost s tím, že férové a transparentní jednání vede ke spokojenějšímu životu a koneckonců i k většímu blahobytu? Aniž bych chtěl přespříliš generalizovat, jsem přesvědčen, že platí spíše ta druhá teze.
Tomáš Tatranský
Otazníky kolem WikiLeaks
Internetový server WikiLeaks byl sice založen již v roce 2006, značnou pozornost médií a potažmo i veřejnosti však vzbudil teprve nedávno. V tomto virtuálním prostoru bylo totiž všem uživatelům internetu nabídnuto obrovské množství původně tajných informací, které výrazně ovlivnily pohled široké veřejnosti zejména na politiku a bezpečnostní strategii Spojených států.
Tomáš Tatranský
Konec pozitivní diskriminace v Čechách
Zdá se, že současná vláda upouští od strategie pozitivní diskriminace. Je to dobrá nebo špatná zpráva?
Tomáš Tatranský
Je náboženská svoboda pouhým snem?
Přestože náboženská svoboda je všeobecně považována za jeden ze základních principů moderní civilizace založené na bezvýhradné úctě k lidským právům, ukazuje se, že jde bohužel o princip hojně pošlapávaný. Prokazuje to i nedávný výzkum prestižního amerického think-tanku Pew Forum.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Česko si letos během oslav prvního máje připomene i dvacet let v EU
Sledujeme online Začínají každoroční oslavy prvního máje. V Praze pořádají tradiční setkání strany hnutí a spolky,...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3586x
Anketa:
Anketa od BlueBoard.cz
Seznam rubrik
- Věci veřejné
- Věci osobní a duchovní
- Křesťanství a islám
- Cestovní deník
- Čtenářský deník
- Z polských luhů a hájů
- Sókratovské dialogy
- Jiné / soukromé
Oblíbené blogy
- Štěpán Hájek
- Zdeněk Müller
- Roman Vido
- Lenka Kučerová
- William Bernard
- Vít Machálek
- Jak (ve dvou) přežít multikulturní manželství
- Lukáš Drexler
- Lucie Flajšmanová
- Jana Petrová
- Aisha a její internetový džihád
- Adam Fišer
- Očima oslíka
- Vít Kučík
- Ignác Pospíšil
- Tereza Kvasničková
- Karíma Sadio
- Martin Pinc
- Roman Joch
Oblíbené stránky
- Mezináboženský dialog
- Radio Vaticana - česká sekce
- CSI - Křesťanská mezinárodní solidarita
- Focolare Movement
- Reset - Dialogues on Civilizations
- Reuters - FaithWorld (religion, faith and ethics)
- Terrorism Awareness Project
- Arabs for Israel
- Názorně.cz
- Islám dnes
- Persecution of Christians
- Revue Theofil