Na památku genocidy ukrajinského národa

V době, kdy nás soudruh Paroubek ujišťuje, že na komunisty si lze zvyknout, mi připadá docela aktuální pozastavit se nad 75. výročím velkého hladomoru na Ukrajině z let 1932-1933 a uctít tak památku obětí tohoto neuvěřitelně hrůzného zločinu. Komunistický „boj proti kapitalismu“ v tomto případě získal podobu genocidy, při níž zahynuly miliony nevinných osob, a proto je zvláště v současné situaci, kdy komunismus dosud bohužel nebyl jednoznačně odsouzen, morální povinností všech civilizovaných lidí na tuto černou kapitolu lidských dějin nezapomínat.

K vyprovokování hladomoru na Ukrajině přiměla Stalina jistá neochota ukrajinských rolníků ke kolektivizaci, jakož i chaos, který byl důsledkem vytváření státních sovětských kolchozů. Aby „potrestala“ rolníky, kteří se vzpouzeli, když jim byl násilně zabírán jejich majetek, nařídila komunistická vláda SSSR v roce 1932 vyvézt z Ukrajiny (která, jak známo, bývá díky velké úrodnosti své půdy nazývána „obilnicí Evropy“) téměř veškeré obilí i jiné potraviny a zároveň zabránit ukrajinským rolníkům opustit území své sovětské republiky.

Důsledky jsou jen obtížně vyčíslitelné, ale dostupné statistiky uvádějí, že v letech 1932-1933 na Ukrajině zahynulo hladem 5-10 milionů osob, a pokud započítáme i nepřímé oběti (tedy ty, kteří zemřeli na různé epidemie či byli zabiti v rámci různých represí či projevů kanibalismu), dojdeme až k 14 milionům těch, kterých stál tento hladomor život.

Je evidentní, že tak cynický způsob vedení války s „buržoazií“ zanechal v ukrajinském národě hluboké rány, které krvácejí dodnes. Někteří pamětníci této tragédie dosud žijí a vyprávějí věci, při jejichž poslouchání opravdu běhá mráz po zádech. Představte si například, že jste přežili jen díky tomu, že vám maminka dala sníst sourozence, kterého předtím vlastníma rukama při nekontrolovatelném návalu zoufalství zabila...

Dále již ponechám mluvit spíše obrázky (čerpal jsem je odsud):

Moudrý báťuška Stalin pochopil, že loď komunismu popluje k blahobytu, pokud rolníci odevzdají své majetky pěkně do společného vlastnictví.

Kolchoz, to je vlastně takový ráj na zemi, že?

Největším nepřítelem pracujícího lidu se stávají kulaci (soukromí rolníci), a proto je třeba zabrat jim jejich pole i domy (na snímku: rodina kulaka je nucena opustit svůj domov).

Jsme v předvečer velkého hladomoru. Z Ukrajiny byly vyvezeny prakticky veškeré potravinové zásoby a prozíraví soudruzi kontrolují, zda si nějaký protistátní živel náhodou nezakopal obilí na zahrádce.

Jaro 1933. Snědena byla domácí zvířata, psi i kočky, dokonce i tráva. Následuje masové umírání hladem (na snímku: mrtví lidé na ulici v Charkově).

Další fotky ponechávám bez komentáře...

Zatímco alespoň některé noviny na Západě o ukrajinské tragédii píší... 

... sovětská propaganda pranýřuje nenasytnost vypasených kulaků a jiných příživníků...

Kde se stala chyba, soudruzi humanisti z KSČSSD?

PS: Včera se v Kijově konaly vzpomínkové oslavy k uctění památky obětí tohoto hladomoru. Myslíte si, že ruský prezident Medveděv přijal pozvání, aby se trizny zúčastnil? Nejen že nepřijal, ale ještě vzkázal, že Ukrajina jen nacionalisticky zneužívá příležitosti tohoto výročí ke svým krátkodobým politickým cílům...