Lze najít v posvátné knize nás křesťanů, tedy v Bibli, pasáže
vyzývající k násilí? Kdybych měl na výběr pouze mezi odpověďmi „ano“ a
„ne“, nezbylo by mi než zvolit první možnost (s tím, že bych dodal „kdo
hledá, najde“). Věc je ale poněkud složitější...
Ježíš vyhání kupce z jeruzalémského chrámu
Především bychom si měli uvědomit, že drtivá většina míst, kde se v Bibli hovoří o násilí, je součástí Starého zákona, tedy souboru různých knih, které popisují mýty, zákony a dějiny Izraele v epoše před příchodem Ježíše Krista. Starý zákon byl do křesťanské Bible zařazen nikoli proto, že by obsahoval pouze nadčasově platné a nezpochybnitelné Boží příkazy, nýbrž proto, že je svědectvím o tom, jak si Bůh postupně připravoval svůj „vyvolený národ“ na to, aby mohl přijmout definitivní zjevení pravdy, která, jak my křesťané věříme, spadá vjedno s osobou Ježíše. A je také svědectvím o tom, jak (více či méně nedokonale) Židé ve starozákonní epoše „svému“ Bohu rozuměli.
Mimoto musíme mít na paměti, že líčení násilí, kterého se dopouštěl izraelský kmen (mám na mysli např. dobývání „zaslíbené země“, jak je popsáno ve starozákonní knize Jozue) je prostě popisem historických událostí tak, jak fakticky proběhly, nikoli obecným normativním návodem k tomu, jak se mají vždy a všude chovat věřící lidé. Jistě, Izraelité si tenkrát představovali, že Bůh jim toto násilí přikazuje, ale taková byla prostě dobová mentalita – dnes bychom spíše řekli, že Bůh toto násilí dopustil v situaci, kdy neexistovala žádná lepší alternativa.
Ježíš, jak známo, přišel s Novým zákonem, tedy s „radostnou zvěstí“ o Božím království, které není z tohoto světa. Připomeňme si, co Ježíš říká Pilátovi během procesu, v němž je odsouzen k smrti ukřižováním: „Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán“ (Jan 18,36). Jinými slovy, Ježíš odmítl stát se „politickým mesiášem“, který by shromáždil vojsko a pokusil se násilím vymanit Izrael z římské okupace (čímž jistě zklamal některé své židovské souvěrce). Je sice pravda, že během Ježíšova zatčení usekl apoštol Petr jistému sluhovi židovského velekněze ucho, ale Ježíš ho za to pokáral a navíc onomu sluhovi utrženou ránu ihned zázračně vyléčil (viz Lukáš 22,51).
Onen „nový zákon“, který je jakousi základní normou Božího království, které přináší Ježíš, spočívá především v přikázání vzájemné lásky mezi lidmi. Ježíš nikdy nenabádal k násilí, naopak prohlásil za blahoslavené ty, kteří šíří pokoj (viz Matouš 5,9), a svým učedníkům dokonce doporučil modlit se za své pronásledovatele (tamtéž 5,44).
Ježíš nicméně nebyl žádný snílek, který by existenci násilí ignoroval. Naopak, Ježíš si velmi dobře uvědomoval, že on i jeho vyznavači se budou stávat oběťmi násilí – a odtud se bere jeho známý výrok „nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč“ (Matouš 10,34). Z kontextu je evidentní, že Ježíš má na mysli (více či méně symbolický) meč, který dopadne na něho a na jeho následovníky (přičemž „meč“ na křesťany dopadá v mnoha zemích kvůli jejich víře dodnes), v žádném případě tedy nejde o výrok, který by ospravedlňoval násilí prováděné křesťany.
Pokud se nepletu, v Ježíšových podobenstvích, tedy v příbězích, které Ježíš vyprávěl, lze najít dva momenty, které lze při naprostém ignorování kontextu zneužít k propagování násilí či intolerance. Prvním je jistý výrok krále z podobenství o hřivnách (viz Lukáš 19,27), který dnes bývá zcela nesmyslně uváděn některými muslimy jako důkaz údajné přítomnosti násilí v Novém zákoně, i když – pokud vím – samotnými křesťany tento výrok vytrháván z kontextu nebýval. Druhý podobný výrok se nachází v podobenství o hostině, kdy člověk, který u sebe organizuje velkou večeři (jde pochopitelně o obraz ráje) vysílá svého služebníka ven se slovy: „Vyjdi za lidmi (…) a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil“ (tamtéž 14,23). Tato věta, přestože ji nevyřkl přímo Ježíš, ale jen jedna z postav z jeho příběhů, bývala bohužel v minulosti zcela scestně vykládána (bohužel i takovou autoritou, jakou byl sv. Augustin) jako ospravedlnění používání násilí při šíření křesťanství či při potírání heretiků.
Na závěr jsem si nechal situaci, v níž sám Ježíš výjimečně použil určité násilí nebo alespoň násilím pohrozil. Jde o vyhnání kupců z jeruzalémského chrámu, samotného duchovního srdce Izraele. Poslechněme si, jak o tom referuje evangelista Jan: „Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: ,Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!‘“ (2,13-16). Tato spektakulární scéna „očištění chrámu“ může opravdu působit trochu šokujícím dojmem, nicméně měli bychom mít jasno v tom, že v tomto případě ti, kteří byli z chrámu vyhnáni, porušili docela základní náboženský princip oddělení posvátného a světského prostoru. Ano, Ježíš tehdy vzal (náboženskou, nikoli světskou) spravedlnost do vlastních rukou, protože židovští kněží patrně nad touto situací pokrytecky přivírali oči, snad proto, že z ní sami měli materiální prospěch.
V dějinách bohužel občas docházelo k tomu, že křesťané vnucovali jiným svou víru násilím. Docházelo k tomu zpravidla nikoli tehdy, když se křesťané rozpomněli na Bibli, nýbrž tehdy, když nebyla dostatečně oddělena církevní a světská moc. Dnešní křesťanství se v každém případě z vlastních minulých chyb poučilo a hájí právo každého člověka na svobodné hledání a vyznávání vlastního náboženského přesvědčení v atmosféře pokoje a tolerance. Násilí je samozřejmě legitimní v situaci obrany či sebeobrany (tehdy jde o vynucenou volbu menšího zla), v každém případě však platí, že žádný (byť jen psychologický) útlak nemůže být ospravedlňován nábožensky.
PS: Náš příští společný blog bude trošku netradiční, protože bude mít formu malého vzájemného „výslechu“, či „zpovědi“ (ale žádná skandální odhalení nečekejte...). Seznam otázek, které jeden druhému položíme, je zatím otevřený, takže vítáme i příslušné podněty z vaší strany – můžete nám psát do diskuze nebo klidně i na email.
Související článek Aishy
