Co takhle odložit prokrastinaci na zítra?

Je pondělí a to je ideální den na prokrastinaci :D Souhlasíte? Dejte si ale pozor - prokrastinace možná vypadá nevinně, ale následky můžou být fatální... :)

Kristýna neměla ráda, když zvonil budík. Její oblíbenou činností bylo ho zamáčknout a posunout o 10 minut dál. A znovu. A znovu… Byla asi tou nejlínější a nejneorganizovanější osobou, jakou si umíte představit – do práce chodila pravidelně pozdě a co mohla, odkládala na „někdy“ a „jednou“. Podobně jako budík „řešila“ všechny ostatní problémy a situace: Když jí doma někde v lampě praskla žárovka, vymontovala žárovku z jiného světla a tu použila. Když si ušpinila boty, byla tak líná je vyčistit, že chodila buď do práce ve špinavých anebo v sandálech – prostě v čemkoliv, co bylo po ruce. Když se jí utrhl knoflík na kabátě, nechala to být a čekala, až se utrhne i další. Pokud jí byly těsné kalhoty, koupila si prostě větší – však dietu může vždy odložit na prvního, což?

Pokud měla v práci nesrovnalost ve faktuře, raději ji smazala a dělala, že nikdy nebyla. Pokud se rozbila kopírka, dveře či cokoliv, co sama neuměla vyřešit, trvalo jí celé týdny, než řekla údržbářům, aby to dali do pořádku. V recepci malého hotelu, kde pracovala, si o jejích schopnostech a inteligenci velké iluze nedělali – byli rádi, že tuto monotónní a špatně placenou práci někdo vůbec dělá, takže jí trpěli i pozdní příchody, neupravený vzhled a nespolehlivost.

Kristýna proplouvala jednotlivými dny a vlastně byla docela spokojená. Toho čtvrtečního odpoledne chtěla ještě nahlásit rozbitý detektor kouře v personální kuchyňce, ale nakonec se na to vykašlala. Zítra je taky den! Byly už téměř tři hodiny – čas na odpolední kávu! Kristýna nasypala do otlučeného hrnku své oblíbené kafe 3v1, pustila konvici (dráty z ní lezou na všechny strany, už by se to mělo opravit!) a odešla na malou terásku před hotelem. Nikde nikdo, pohoda klídek, takže vytočila číslo na svoji kamarádku Naďu, která trávila už čtvrtý rok na mateřské. Ideální čas pokecat a probrat všechny drby…

Stará konvice v hotelové kuchyňce mezitím vyvařila všechnu vodu a vařila dál a dál. Toho dne panovalo opravdové horko a za pár minut už v místnosti šlehaly plameny. Na stropě sice byl dle předpisů detektor kouře - jenže ten nefungoval…

…

Než přijeli hasiči, shořela polovina recepce, spousta důležitých dokumentů a nemalá hotovost. Kristýna přiznala svou vinu a přijala veškerou zodpovědnost za celou tu mizernou situaci. Jednak byla po požáru v naprostém šoku, jednak cítila, že jí osud dává lekci, kterou potřebuje. A že je možná čas na změnu…

…

Kristýna dnes pracuje v jedné dobrovolnické organizaci, kde myje nádobí a vydává obědy bezdomovcům a dalším lidem v těžké situaci. Zodpovědnost i plat má minimální, zato má čistou hlavu a učí se být precizní a dochvilná.

Ponaučení z tohoto příběhu: Neodkládejte věci na později – nemuseli byste se jich dožít… :)