Koronavirus jako zrcadlo společnosti

Koronavirus, který aktuálně sužuje naší společnost, jí zároveň nastavuje zrcadlo, některé věci zviditelňuje, jiné pokřivuje a některé problémy jako by zázračně zmizely.

Na jedné straně vidíme velkou ochotu lidí podílet se na společném řešení problému – lidé si pomáhají, šijí roušky, odpovědně je používají, věnují je ostatním. Velkou úctu si zaslouží lékaři, medici, sestry, všichni dobrovolníci i naši vietnamští spoluobčané.

Je zábavné sledovat, jaké roušky si lidé dokážou svépomocí vyrobit. Klidně by se třeba mohla v této době pořádat Miss rouška 2020. To by ovšem nemohlo být jedovatých lidí schopných někoho třeba za výrok o pers­kých princeznách nechat zbavit zaměstnání.

Nelze si také nevšimnout nenávistných lidí, kteří útočí na internetu urážkami na nakažené, nebo dokonce skrze dveře bytu třeba nadávají lidem v karanténě, jako by oni byly příčinou tohoto zla a ne jeho obětí.

Chrliči láskyplné nenávisti nás upozorňují, že nemáme zapomínat, že všechno zlo po­chází z Číny, kde vzniklo, a samozřejmě z Ruska, které si dovoluje nemístné poznámky o schop­nosti Evropy zvládnout koronakrizi. Upozorňují nás, že dodávky roušek z Číny by nás mohly dostat do jejího područí, a že třeba ruská pomoc Itálii by měla být odmítnuta. Raději umřít než příjmout potupnou pomoc od nepřítele. Měli bychom být prý spíše vděčni EU.

Co EU pro nás udělala? Varovala nás před globálním šířením koronaviru, jako bychom to nevěděli, vyzvala státy k pořízení si zásoby roušek (OK), vyčlenila peníze na výzkum vakcí­ny, která ale nejspíš bude, až ji už nebude zapotřebí. Kritizovala nás za uzavření hranic. Poskytne nám finanční pomoc ve výši, kterou jsme měli i tak dostat – akorát, že na jiné věci. Naštěstí po nás Brusel nechce, abychom se semkli, vyšli do ulic a ruku v ruce demonstro­vali, že se čínské koronavirové agrese nezalekneme.

Ukázalo se, že jak přijde na krizi, EU nějak nefunguje. Každý stát reaguje sám za sebe a kupodivu každý jinak. Některé se nebezpečí plně otevřenou a jiné „zbaběle“ před nebez­pečím zavřou své hranice. Jsem rád, že se naší vládě toho moc nedalo vytknout. Vždy se sice dá říct, že se něco mělo udělat, rychleji, lépe či razantněji. Něco se mohlo rychleji zajistit, ale myslím si, že naše vláda počátek zvládla, když ne na výbornou tak alespoň chvalitebně.

Ukazuje se, že koronavirus je nebezpečnější nemoc, než se zprvu zdálo. Útočí na starší a nemocné. Dokáže přetížit kapacitu zdravotnických zařízení, což je asi nejhorší. Jsou tedy na místě všechny opatření, která jsou nutné k tomu, aby zdravotnictví zvládlo příval pa­cientů, který by bez těchto opatření hrozil.

Koronavirus oživuje politická zombie. Cítí v něm příležitost k novému životu. Slyšíme je prohlašovat, že oni by to zvládli lépe, našli by peníze potřebné pro zdravotnictví a ekonomiku. Kdyby oni byli u moci, virus by se nám raději vyhnul.

Koronavirus nás odřízl od informací. Zdá se, že koronavirus přinesl lidem mír. Nevidíme v televizi žádné konflikty, žádné porušování lidských práv, nevíme moc o tom, co se děje třeba na hranicích Řecka s Tureckem. O nelegálních migrantech, násilí, zločinech, terorismu v televizi skoro ani slovo. Jak krásný je teď svět!

I když jsem před chvílí vládu pochválil, byl bych na pozoru před politiky, kteří chtějí ukázat, jak dokážou být v boji proti koronaviru tvrdí a nekompromisní, když vykřikují: „Děti půjdou do školy nejdříve v září! Dva roky nebudete smět vyjet do zahraničí!“ Nic na tom nemění, že své výroky pak mírní.

Kdy děti půjdou do školy nebo kdy se otevřou hranice, by mělo být dáno aktuální situací s výhledem maximálně dva týdny dopředu. Chápu, že se mnoha politikům aktuální situace líbí, i když by to nepřiznali. Mají moc nad masami lidí, které jim tleskají za každé nové omezení jejich svobody a práv. To je obrovské pokušení tento stav zachovat mnohem déle, než je nezbytně nutné. A když už opravdu nebude nutné a možné držet mimořádná opatření, určitě se pokusí nepustit lidi úplně ze svých otěží.

Čím déle budou mimořádná opatření trvat, tím více to poškodí naši ekonomiku. Tato situace hrozí likvidací celých odvětví průmyslu a služeb. Nezávislí lidé živící se jako živnostníci budou zdecimováni. Spousta lidí bude propuštěných. Hrozí, že se výrazně zhorší vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Spousta lidí se dostane do stavu, že budou závislí na státu a jeho podpoře. To je prostě splněný levicový sen. To nevymyslíš.

Ekologové jásají, že ovzduší se čistí. Proč teda neponechat koronaklíma? Proč nevyužít situace k likvidaci nenáviděného průmyslu a emisí? Koronavirus bojuje s globálním oteplo­váním za ně. To, že chudáka Grétu nebylo v poslední době vidět ani slyšet je jen detail. Naštěstí se připomenula tím, že se nechala slyšet, že měla (asi) taky koronavirus. No, nepo­litovali byste ji?

Všichni s obavami sledujeme, kolik lidí umře na koronavirus. Jeden mrtvý na koronavirus ve zprávách získá víc publicity než sto mrtvých na „trapnou“ chřipku, i když pacient nezemře na koronavirus ale s koronavirem. Každé úmrtí je tragédie pro nejbližší. Společnost jako celek s tím do teď dokázala žít. Koho do teď trápilo, že ročně umře asi 1500 lidí na chřipku, že 1500 lidí spáchá sebevraždu, že 600 lidí se zabije při autonehodách a nemluvě o tom kolik lidí umře ročně na rakovinu?

Cílem mimořádných opatření proti koronaviru je udržet počet vážně nemocných tímto virem pod hranicí, kterou je naše zdravotnictví schopno zvládnout. Pokud toto bude splněno, je žádoucí, co nejrychleji omezení svobody občanů minimalizovat. Jinak hrozí narůstání stresu, který má mnohem více destruktivní účinky na lidský organismus než sám koronavirus. Budou se rozpadat rodiny, které neunesou ponorkovou nemoc. Lidé, kteří budou bez práce, příjmu se budou hroutit, objeví se u nich ve zvýšené míře nemoci ze stresu, které je dokážou zahubit stejně dobře, jako malý virus. V nejhorším případě lidé začnou páchat sebevraždy. To ale možná mediálně nebude až tolik zajímavé.

Můj osobní názor je ten, že by vláda v nejbližším období měla podpořit domácí výrobce roušek a to především ty, kdo vyrábějí roušky a ochranné prostředky, které umožňují ochránit nositele i jeho okolí. Nošení roušek se asi ještě na delší dobu nezbavíme, ale je lepší vydržet trochu nepohodlí, než omezovat svobodu lidí a likvidovat průmysl a služby.

Domnívám se, že roušky a ochranné prostředky budou v tomto i příštím období velmi důležitou obchodní komoditou. Bylo by proto dobré, abychom v tomto odvětví byli nezávislí na dodávkách ze zahraničí, byli soběstační a stal se z toho i náš významný vývozní artikl. Bylo by vhodné, aby stát toto odvětví důležité pro ochranu zdraví, svobody i ekonomické prosperity obyvatel výrazně podpořil a vytvořil zásoby těchto prostředků. Nikdo totiž neví, co v tomto globalizovaném světě přijde příště.