EU nebo národní státy?

Co je důležitější – celek nebo části, které ho tvoří? Jsou části spojené do jednoho většího celku méně důležité než celek sám?

Fyzika tvrdí, že vesmír je zásadně vnitřně spjatý, vnitřně závislý a nerozdělitelný. Jinými slovy: vše je svázáno se vším. Existují také určité vlastnosti našeho světa, které jsou svázány spíše s celkem, než s jeho částmi. Takovou vlastností je třeba gravitace, která vše spojuje. Ta je jevem globálním a ne lokálním, jak by se mohlo zdát.

Není-li to jasné, mohu uvést jiný příklad: krása je také vlastností celku. Představme si, že bychom chtěli zjistit, v čem spočívá krása a tajemství úsměvu Mony Lisy tak, že bychom tento slavný obraz Leonarda da Vinciho rozřezali na malé kousky a snažili se je analyzovat v laboratoři. Co bychom zjistili? Nic. Krása a tajemství by se někde vytratilo.

Celek je tedy zřejmě víc než suma jeho částí. Kolikrát jsme již to slyšeli? Zdá se, že je výhodné se slučovat a spojovat. Části spojené v celku vytvářejí novou kvalitu. Státy spojené v unii spolu spolupracují a neválčí. Nebo ne?

V jednom svém článku (zde) jsem napsal, že vytváříme složité systémy, abychom vytvo­řili novou kvalitu. Nesmíme je však vytvářet neúčelně. Fungující složitý systém lze vytvořit pouze tak, že bude postaven na jednoduchých principech: Jeho části musí mít nízkou poru­chovost a musí být efektivně uspořádány. Budou-li uspořádány neefektivně, budou-li spotře­bovávat příliš energie ze systému, systém jako celek brzy přestane fungovat nebo se činnost tohoto systému zpomalí a nebude plnit svůj účel.

EU je vlastně taky takový složitý systém, který funguje pomalu, složitě a to, co produkuje často ani moc nechceme. Včera na summitu EU jasně zaznělo, že celek je více, než jeho části. Celoevropské řešení emigrační krize má větší váhu než iniciativy některých států (speciálně V4). Pod pojmem celoevropské řešení však není skryto celoevropské řešení, ale spíše „řešení“ představitelů některých privilegovaných států – tedy částí, které se vydávají za celek.

Mohli jsme také sledovat, jak Velká Británie, prosadila pro sebe zvláštní postavení v rámci EU. Máme tak části celku, které jsou více než části celku – Německo, Francie, Velká Británie. Trochu mi to připomíná situaci, jako by se protony a neutrony rozhodly, že jsou důležitější – něco více než elektrony, protože tvoří přece jádro a elektrony jsou tu jen proto, aby kolem tohoto jádra obíhaly. Na jádrech bez elektronů však svět postavit nelze.

Principy, na nichž byla myšlenka sjednocené Evropy vystavěna, již zřejmě neplatí nebo byly zapomenuty. Fedor Gál, včera večer v rozhovoru na ČT24, přirovnal V4 k nádoru (rako­vin­nému bujení) na těle Evropy. To vytváří pocit, že Evropa (myšleno západní) je ve své pod­statě zdravá, jen kdyby nebylo nezdravých částí na jejím těle, jako je právě V4. Zdá se, že ta správná Evropa je jen ta západní a státy východní Evropy, jsou jen druhořadí vazalové, kteří mohou být rádi, že jsou rádi – být rádi za poskytnuté milodary ve formě dotací, společného (?) trhu a že se mohou s velkými Bratry kamarádit. A co velký Bratr činí, to dobře činí.

Složité systémy jsou však nestabilní a rády se rozpadají – u říší to obvykle začíná tím, že nemají snahu chránit vlastní hranice a části celku přestávají vidět výhodu v tom, že jsou částmi celku. Státy, jako jsou Německo, Francie a Velká Británie mohou jednoho dne zjistit, že jejich vazalové již tolik netouží se s nimi družit a opouštějí je. Pak třeba také zjistí, že i ony jsou tvořeny částmi, které již nechtějí tvořit jeden celek.

Všichni známe legendu o třech prutech Svatoplukových, které společně nešly zlomit, ale stačilo je rozdělit a pruty snadno praskly. Doléhá na nás ve výkřicích politiků, že jenom celo­evropské řešení nás zachrání před migrační krizí a ochrání nás proti všemu zlému – Amen. Opak je však možná pravdou. Bez EU by si národní státy zřejmě poradily s migrační krizí do jednoho měsíce nebo by ani žádná krize tohoto druhu nevznikla. EU již totiž není něco, co dává, ale spíše bere, sílu jednat.

A jak je to s těmi pruty? Inu, ohrožené státy by se proti společnému nepříteli zcela jistě spojily - semkly. Tak by získaly magickou sílu spojených prutů. Vytvořily by celek, který by nebyl svázán uměle, ale byl by založen na bytostně společných zájmech. Státy V4 jsou nyní možná těmi pomyslnými pruty, které spojují společné zájmy a zřejmě i společný nepřítel. Možná nejsou zhoubným nádorem, jak si možná myslí pan Gál, ale zárodkem nové naděje pro Evropu.