Uč se, ať jednou nedopadneš jako Aleš!

    Tento příbeh je bohužel realita. Jediné, co jsem změnil, jsou jména. Je o tom, jak dopadli dva bývalí spolužáci, přičemž jeden z nich byl ostatním dáván jako vzor a druhý jako odstrašující případ.

    Byl nejlepší ze třídy. Nebyl to génius, který by výrazně vyčníval nad ostatní, ale když jsme psali písemku, ze které jen jeden žák dostal jedničku, byla největší pravděpodobnost, že to byl právě on. Radim byl velmi dobrý žák. Nebyl to žádný šprt, každé odpoledne trávil ježděním na kole nebo hrál fotbal, ve kterém také patřil k nejlepším…”Z něho něco bude!” říkávali učitelé a rodiče ostatních žáků.

    Aleš byl také dobrý fotbalista. To byla asi jediná věc, kterou měli společnou. Už na základce měl spoustu čtyřek a spolu se svým sousedem Karlem patřili k nejhorším dvěma žákům třídy. Nebyl to flákač, jak by se mohlo zdát. Naopak byl velice pracovitý, ale ve škole mu to moc nešlo. Žil jen s mámou a ta byla velmi přísná. A neměla ráda návštěvy. Ani mě neměla ráda…

    …tenkrát bylo ve třídě hotové pozdvižení. Po několika týdnech se konečně vrátil Radim, který se zotavoval z těžkého zranění. Hlavu má zcela oholenou a na ni obrovskou jizvu. Trpělivě spolužákům vypráví, jak k tomu došlo a jaký to byl pocit. Každou přestávku se kolem něj sesypali všichni spolužáci a poslouchali Radimův příběh, který se ve skutečnosti přeci jen lišil od verze, která se mezi spolužáky roznesla ihned po události.

    …to ve vedlejší třídě si Aleš už dávno prošel svým peklem. Byl to on, kdo půlkilovým kamenem trefil Radima do hlavy a roztříštil mu lebku. Aleš byl tenkrát každým odsuzován, ačkoli uvnitř to nebyl žádný grázl. Nebyl sice slušňák jako Radim, ale do té doby s ním nebyl žádný problém a ani později si na jeho chování nemohl nikdo stěžovat. Sice hod kamenem byl z jeho strany úmyslný, ale v té době stál Radim schovaný za dřevěnou boudou a v nevhodný okamžik vykoukl. A nakonec i Radim Alešovi odpustil.

    Radimovo zranění se nijak nepodepsalo na jeho intelektu. Dál patří mezi nejlepší žáky i na druhém stupni základní školy a to ve třídě A, která je složena z těch lepších žáků. A také naopak Aleš patřící do Béčka svůj prospěch nijak nezlepšil, takže i on pokračuje ve svých standardech. Přichází doba přijímaček na střední školu. Radim se rozhoduje mezi gymnáziem a průmyslovkou a jelikož je technicky zaměřený, má rád počítače a elektroniku, rozhoduje se pro průmyslovku, obor – počítačové systémy. Aleš má nakonec také jasno. Bude z něj zedník. Tímto se mi Aleš ztrácí z dohledu neboť já sám odcházím na stejnou školu jako Radim. Spolužáci nakonec nejsme, chodíme každý do jiné třídy.

    Přestože se s Radimem vídám každý den, už tolik nekamarádíme. Má jiné kamarády a já také. Pořád působí inteligentním dojmem, ale jeho kamarádi mi přijdou poněkud divní. Jsou vulgární, namachrovaní a ani mi nepřijdou příliš inteligentní. Divím se, že mezi ně Radim vůbec zapadá. První rok střední školy jsme oba nakonec úspěšně zvládli. Ve druhém jsem už Radima ani tolik nepotkával. Začínal mít docela problémy s docházkou a později i s prospěchem. Nevypadalo to ani, že by mu to příliš vadilo. Občas jsem ho potkal v baru, kde svými činy popíral své iluze z dětství. Říkával, že nikdy nebude kouřit. No a proto, že je docela podobný jednomu americkému herci, který byl tehdy v kurzu, byl v kurzu i Radim. Měl s sebou vždy nějakou slečnu a vypadalo to, že je spokojen. I Aleš občas do stejného baru zavítal. “Co ty, už stavíš baráky?“ zeptal se Radim Aleše, napůl posměšně. “Jasně, už mám čtyři a teď stavím pátý” reagoval Aleš, “…tak to jsi King!” pokračoval Radim, kterého jsem potkával čím dál méně. Až už mi to bylo divné, zeptal jsem se spolužáka z jeho třídy, co s ním je. “Jo, ten to nedal…vyhodili ho, to nevíš?”…To mě docela šokovalo. Přeci jen…takový nadějný člověk a on teď nebude mít ani střední školu?! No, snad časem dostane rozum a dodělá si ji…Mezitím jsem dokončil střední školu a začal občas opět začal potktávat Aleše. Byla to nepříjemná setkání. Téměř pokaždé mě totiž chtěl  upíchnout do nějakého MLM projektu, což nakonec vzdal.

    Později jsem se dozvěděl, že Radim měl nějaký problém se zákonem. Mělo to něco společného s převáděním cizinců nebo něco takového. Dostal podmínku. I Aleš se vydal údajně ne příliš poctivou cestou. Má nějaké kšefty s kradenými vozy. Tato informace je však z druhé ruky a já o tom nevím zhola nic. Každopádně je fakt, že si koupil Škodu Superb, což má téměř ihned po škole málokdo.

    Radim velice brzy porušuje podmínku – tentokrát vykrádání bytů a končí za mřížemi. To Aleš mezitím velmi dobře prosperuje a kupuje si vlastní dům. Ten kterého na škole všichni odepisovali…

    …po pár letech jsem potkal Radima v hospodě. Pustili ho z vězení a byl lehce opilý. Měl docela dobrou náladu, ale došly mu peníze a tak chtěl po někom půjčit. Byl tam nějaký pán s nadrženým rotvajlerem, který se s Radimem znal a řekl mu, že pokud mu podrží, zaplatí mu 5 piv.  Radim ho podle očekávání odbyl nějakou vulgární větou. Odešel jsem s přáteli hrát bowling a z vedlejšího sálu slyším nadšený řev “jóóó, dej mu!”. Chvíli jsem to ignoroval, ale když jsem slyšel potlesk, šel jsem se podívat, co se stalo. Viděl jsem rudého Radima, jak klečí na čtyřech a vedle něj stojící rotvajler se spokojeně olizoval. Tak tohle je trochu moc! Podíval jsem se na číšníka, který jen pokrčil rameny, zakroutil hlavou a začal se smát…od té doby jsem ho neviděl. Před týdnem ho však potkala moje máma. Přišel do krámu, pozdravil ji a kupoval si krabicové víno. Vypadal prý velmi zbědovaně, tak ho nejdříve ani nepoznala. Pak si přece jen vzpomněla a oslovila ho “Radime, to jsi ty? Jě tě vůbec nepoznala.” On prý smutně odpověděl “…spousta lidí mě teď nepoznává”.  Zjistila, že je teď bezdomovec a přišel o většinu prstů, které mu museli kvůli omrzlinám amputovat. Je neuvěřitelné, jak člověk, který to mohl někam dotáhnout smutně skončil. A Aleš? Ten je na tom čím dál líp. Nevím, jak to dělá, ale pokud bych měl brát v úvahu pouze materiální stránku, tak se nám všem (mylím bývalé spolužáky za základky) může jen vysmát.