Filcky!

Nedávno jsem potkal učitelku, která učila na základce sestru i mě. Protože se naše rodiny znají, učitelka, která je již starší paní, si nás velmi dobře pamatuje.

No a tak se samozřejmě vyptávala, jak se mi daří a jak se daří také mé sestře. Rozhovor se mi ne úplně povedl... 

učitelka: ...no a jak se má sestra?

já: ...ani se neptejte, ona má teďka filcky, je z toho strašně nešťastná...nebo teda spíše naštvaná.

učitelka: Cože?! Filcky? A jak k nim proboha přišla?

já: ...ále...v patře pod nima bydlí nějací feťáci...tak od nich to chytla. A teď z toho šílí. 

učitelka: To je teda strašné...nechutné...

Po chvíli se rozhovor stočil jiným směrem, a pak jsme šli každý svou cestou. Druhý den jsem se stavil k ségře a povídám ji, že jsem potkal naši společnou učitelku.

já: Čéče, víš, koho jsem včera potkal? Naši třídní...Ptala se na tebe, tak jsem ji říkal o těch tvých filckách, jak z toho šílíš...

sestra: Počkej, jakých filckách, co to meleš?

já: No...o těch, co ti z dolního patra od těch feťáků nalezly do bytu...jak jsi to tu nechávala vystříkat...

sestra: Štěnice, ježišmariá, byly to štěnice!!!

já: ...anebo štěnice...já se v těch parazitech moc nevyznám...