Diagnóza – hrdý pravičák

    Být pravicově orientovaný je naprosto nezávadná věc. Takový člověk vesměs od nikoho nic neočekává, ví, že co si neudělá sám, to nemá. Je pracovitý a jelikož je pracovitý, ví, co to obnáší a proto si váží i práce druhých…Sám o sobě nemá tendenci nikde rozhlašovat, že je pravičák. Jeho výrazným znakem je dlouhodobé plánování. Chce, aby to, co vybuduje, mělo trvalou hodnotu (myšleno samozřejmě jen z pohledu lidského života…nic není věčné) a smysl. Je odpůrcem různých dotací a podporování neživotaschopných projektů. Takový pravičák je schopen se na začátku velmi zadlužit a mnohdy je nucen pracovat od nevidím do nevidím, aby se ze závislosti, kterou onen dluh způsobí, co nejdříve vymanil. V další fázi následuje snaha o stabilizaci. Chce aby to, co vybudoval, odolávalo možným nebezpečím, proto se snaží mít vše pojištěné, diverzifikovat příjem a minimalizovat možný dopad negativních vlivů. Ti nejlepší (a zároveň nejambicióznější) to dotáhnou až k vybudování jakéhosi impéria. Drtivá většina této mety sice nedosáhne, ale principiálně se jedná o stejný model jen menších rozměrů, jehož základním znakem je funkčnost.

    V množině pravičáků se však vyskytují i jedinci s patologickými rysy – hrdí pravičáci. Hrdý pravičák je člověk, který má neustálou touhu všem okolo sdělovat, že je pravičák. S “klasickým” pravičákem má však společný jen základní rys – důraz na soukromé vlastnictví a co nejmenší vliv státu. V ostatních bodech se hrdí pravičáci dost liší. Dlouhodobé plánování nahrazeno krátkodobějším. Hrdý pravičák by se nikdy výrazně nezadlužil (s výjimkou případů kdy dluh nemá v úmyslu splatit), protože by pak byl nucen prožít si to peklo, co klasický pravičák a hlavně by se ocitl bez finančních prostředků, zatímco on chce peníze tady a teď! Jeho hlavním motivem je touha po tom, aby mu ostatní lidé záviděli. Závist ostatních je jeho hnacím motorem, vše ostatní je méně důležité. Proto se soustřeďuje na věci, kterými může dělat dojem (auto, vždy aktuální top model mobilu, značkové oblečení, drahé hodinky,..). Právě proto se hrdý pravičák snaží vyhnout oné počáteční investici do svého byznysu – tyto věci by si jinak nemohl dovolit. Pokud už se dostane do finanční tísně, snaží se klamat tělem. Lidé by mu přestali závidět a to by bylo v podstatě totéž, jako pro klasického pravičáka krach jeho firmy. Dělá tedy vše pro to, aby vypadal, že je v pohodě. Hrdí pravičáci se rekrutují většinou z velmi mladých lidí. Mnohdy vznikají již na středních školách (část z nich z toho časem vyroste). Jsou to takové ty typy, co žijí v představě "po škole ředitelem". Po škole se z těchto lidí velmi snadno “vyrábí” různí obchodní zástupci, zprostředkovatelé finančního poradenství, pojišťováci,  ale také třeba prostituté a prostitutky. Často by rádi prorazili v showbusinessu. Tedy profese kde nejsou potřeba žádné počáteční investice, není potřeba rozsáhlých vědomostí, existuje možnost vysokých zisků a  není kladen důraz na morální hodnoty, ba naopak je spíše na škodu. Hrdí pravičáci milují chození v obleku a kravatě! Zbožňují  lidi z nižších sociálních vrstev…tedy působí dojmem, že je nenávidí, ale ve skutečnosti je jejich existence velice těší, neboť se vůči nim rádi vymezují. Rádi označují ostatní za socky, rádi si z takových lidí dělají legraci. Socka je z pohledu hrdého pravičáka každý člověk, který je finančně na nižší úrovni než on sám (není tedy nutné, aby se jednalo přímo o pobírače dávek). K bohatým lidem naopak vzhlížejí a je jim jedno, jakým způsobem onen boháč ke svému jmění přišel. Účel světí prostředky! Jejich úcta k bohatým lidem je však jen přetvářka. Pokud by se jim podařilo dostat k jejich pseudoidolu blíže, zachovají se stejně jako když mladší princ shodí svého staršího bratra – právoplatného dědice trůnu, ze skály. Hrdí pravičáci nemají vztah ke zvířatům, přesto si zvíře velmi často pořizují. Jedná se většinou o nějakého neobvyklého tvora – šelma, had, pokud je to pes, je to vždy rasový a velmi často “bojové plemeno”.  Často minimálně část příjmů hrdých pravičáků je nelegálního původu, pokud peníze vydělají pomocí kličky v zákonu, považují je za poctivě vydělané. Tito lidé jsou od určité úrovně schopni dát peníze na dobročinné účely, ovšem hlavním cílem není pomoc, ale předvést se ostatním lidem.  Hrdí pravičáci mají obrovské množství “přátel”. Známosti jsou pro hrdého pravičáka velmi cenným zbožím, rád se taky účastní společenských akcí. Hrdého pravičáka vytáčí, když neprestižní firma vyrobí produkt, který svými parametry překoná produkty firem prestižních. V takových případech se snaží parametry tohoto produktu shazovat.  Nenávidí výrobky z Číny a dalších asijských zemí a to už z principu. Hrdý pravičák pohrdá všemi státními zaměstnanci či státními firmami (včetně hasičů, policie, záchranářů,…). Jednu z nejkrutějších ran hrdému pravičákovi způsobí setkání se státním zaměstnancem s vyššími příjmy než má on sám. Pokud si hrdý pravičák přečte tento článek, tak ho zhodnotí slovy – nic takového neexistuje!