Někdo je vysmátý a optimistický v každé situaci, někomu nic nechybí a stejně si pořád stěžuje. Někdo je šťastný aniž pro to něco dělá a někomu se to nedaří celý život. Dá se štěstí naučit ?
Troufám si tvrdit, že ano. Být šťastný se naučit dá.
Ráda pozoruji lidi. Fascinují mě Ti, kteří procházejí životem s lehkostí a úsměvem, jako by to měli od narození. Proč já neumím být jen tak jednoduše šťastná? Proč pořád něco řeším, proč stále pochybuji, porovnávám, analyzuji, shazuji ?
Trvalo mi to dlouho, než jsem to pochopila. Jediný člověk, který mi pomůže to vysvětlit, jediný, kdo mě může nasměrovat a kdo mě může udělat šťastnou jsem já sama. Ještě delší dobu mi trvalo než jsem se naučila dívat se na sebe nezaujatě, bez odsuzování, hodnocení. Prostě koukat ze strany na Markétu, pozorovat ji a pojmenovávat, co dělá. Jen když vidím, co dělám jinak než bych chtěla, mohu s tím něco dělat.
V pracovním životě mýma rukama prošla celá řádka úžasných mladých lidí, kteří následně vyrostli ve skvělé a úspěšné profesionály. To je jedna z věcí v mém životě, na kterou jsem hrdá. Často se mě ti mlaďoši ptali a ptají, jak to udělat, aby člověka neopouštěl optimismus a pozitivní pohled na jakoukoliv situaci. Říkám jim z vlastní zkušenosti: první předpoklad je CHTÍT. A ten druhý je TRÉNOVAT to. Zkoušet, opakovat, nepolevovat, když se nedaří.
Je to jako u čehokoliv jiného, co se potřebujeme naučit. Když se učíme číst nebo řídit auto, taky to ze začátku vypadá jako neřešitelný problém. Chce to postupovat krůček po krůčku, každý krůček opakovat do té doby, dokud není jistý. Ono se to potom začne skládat, dostane se to pod kůži a najednou nám přijde neuvěřitelné, že jsme něco tak samozřejmého jako řízení auta nezvládali. A s pozitivním pohledem na svět je to stejné. Na všem se dá najít něco pozitivního. Stačí chtít to vidět a uvědomit si to. A opakovat si to a opakovat si to a opakovat si to :-). Je množství metod, od meditací po afirmace, mantry, psaní si deníčku a celá řada dalších. Každý nechť si najde to, co mu vyhovuje. Mě moje mantry fungují.
My, civilizovaní lidé jsme se naučili dbát o tělesnou hygienu. Neumíme si představit, že bychom si nečistili zuby, nesprchovali se. Ona ale I naše mysl potřebuje pravidelnou hygienu! Máme pravidelné mechanismy, jak vyčistit nebo alespoň nešpinit svoji mysl, podobně jako každodenní fyzická hygiena ? Někteří mají, někteří ne, někdo to dělá podvědomě, někdo se dopracoval do vědomé práce se svou myslí.
Celý život jsem pracovala mezi chlapy… zejména ajťáky. Ti tu hygienu pojímali třeba tak, že jednou za čas zašli "reformátovat harddisk" … myšleno zapařit tak, že druhý den ráno nevíte čí jste. Asi jim to funguje.
Já jako hospodyňka vím, že je někdy efektivnější nepořádek nedělat, protože úklid je mnohem rychlejší a jednodušší. Tak se snažím svoji mysl pokud možno "nešpinit". Nezatěžovat ji negativními informacemi z médií, hrabáním se ve špatných zkušenostech, rozebíráním děsivých zážitků, litováním se. Když už se stane, že se zachytím s negativními myšlenkami, snažím s jich co nejdřív zbavit, dříve než se zabydlí a nabalí na sebe další.
Jako každé ráno, když se sprchuji a čistím zuby, stejně tak mám své zaběhané rituály, kterými se snažím uklidnit a čistit negativními myšlenkami zaplevelenou mysl. Není to vždy jednoduché, ne vždy mám chuť a vůli sama se sebou bojovat. Přišla jsem na to, jaká síla je v pozitivních rituálech a důslednosti. Stejně jako při učení čehokoliv jiného.
Nezávidím lidem, kteří se nepotřebují učit jazyky, protože se jim do hlavy dostávají tak nějak samy, kdežto já se musím nadřít každé slovíčko čtyřicetkrát a stejně není záruka že ho nezapomenu. Nezávidím lidem, kteří si stoupnou poprvé na lyže a jezdí jako by se s lyžemi narodili, kdežto já to zkouším a zkouším a pořád u toho vypadám jako paní radová. Nezávidím lidem, kteří procházejí životem jako růžovým sadem a na co sáhnou to se jim daří. Mám svoji cestu. Učím se. A vím že učení je o tom CHTÍT a donekonečna opakovat a TRÉNOVAT. Tak to s úsměvem dělám a mám velikou radost z každého, byť malého pokroku.
Štěstí se dá naučit. To netvrdím jen já ale píšou o tom i mnohé kapacity.
Nevím, kolik semestrů mám ještě před sebou, ale jsem šťastná, ze všech, které jsem už absolvovala.
Tak přeji příjemný boj s podzimními depresemi :-)
