Pokud to jde, každé ráno si dávám své kolečko (11 km) na koloběžce. Je to čas, kdy mě napadají nejvšemožnější nápady. Dnes se mi po cestě zachtělo reagovat na můj minulý příspěvek tady. Jak je to vlastně s tou mojí emancipací ?
Když jsem četla svůj novoroční slib, napadlo mě, že Ti, kteří mě znají musí být asi pěkně udivení. Slib zní, jako kdybych chtěla být poslušnou, submisivní, klidnou ženuškou. A mě kamarádi znají jako generála, motorovou myš, generátor nápadů a ztělesnění nezávislosti. Jak to tedy je?
Ano, jsem trochu divoženka. Jsem plná energie, mám ráda, když je za mnou výsledek, když věci odsýpají, když se moc nekecá ale spíš něco tvoří. Když se něco vleče a je neefektivní, hned se do toho zapojím a snažím se to rozpohybovat. Mám ráda proces, pořádek. Jsem manažerka. To všechno asi ano. Ale ve všem co dělám, se snažím být ŽENSKÁ.
Cítím, že současný svět je nakřivo. Ztrácíme pradávné hodnoty a rovnováhu. Mužské a ženské role se rozplývají. A mám teorii, že za značnou tu nerovnováhou můžeme, dámy, MY samy.
Jsme silné a energické a myslíme si, že vstupem do mužského světa se musíme začít chovat jako naši mužští kolegové. Nedáváme našim mužům prostor, možnost hrát jejich přirozené role, vstupujeme do jejich prostoru a zaplňujeme jej. Nedovolujeme mužům aby hráli základní roli - vydávali se na lov a přinášeli domů kořist. Chceme být nezávislé. Emancipace nás naučila se o sebe postarat, muže nepotřebovat.
Ale žena v našem srdci zůstává a po čase se diví, proč kolem sebe nevidí žádného silného charakterního chlapa, který by jí na rukou nosil. Chlapi se nám zdají nezodpovědní, neschopní, nedospělí, neefektivní. Ale do defenzivy je tlačíme my samy.
Řadu let pracuji v IT. Řadu let na vedoucích funkcích. Šéfovala jsem I celé vývojářské firmě (80 mladých "Ajťáků" :-)). Asi jsem to zvládala se ctí (byla jsem úspěšná). Myslím, že mi to fungovalo I proto, že jsem se nikdy nesnažila chovat jako moje mužské protějšky či partneři. Neměla jsem ambice konkurovat jejich mužskému světu, snažila jsem se jej účinně doplňovat. Málokdy vznikaly střety jako v čistě mužském světe, pracovala jsem více na pochopení, kompromisu, vzájemné výhodnosti.
Nejsem feministka. Jsem pro rozumnou ženskou emancipaci (rovnováha je moje veliké téma). Dámy, směřujme svoji energii ne na náhradu mužské energie, ale na její podporu! Podívejme se do historie. Za každým veleúspěšným mužem stojí žena, která jej podporuje, doplňuje, vytváří zázemí. A přitom ještě stihne zanechat na světě další pozitivní stopy. Nepotřebujeme být slavné, opěvované. Naše Ego není tak silné jako Ega našich pánů. Ale vědomí, že jejich úspěch je vlastně i úspěchem naším - to je to co nás může naplňovat. Nechme naše muže aby naše zázemí milovali, aby cítili, jak moc je pro ně důležité. Potom nám nebudou nikam utíkat, nebudou se nás bát a budou o nás pečovat a nosit nm domů kořist ze svých lovů :-).
Chvíli mi trvalo, než jsem si tyhle věci začala uvědomovat, než jsem s nimi začala pracovat. Než jsem přišla na to, jak důležitá a silná je ženská pospolitost a předávání ženské energie.
Pokud slibuji svému muži "poslušnost" není to o tom, že se mu chci bezpodmínečně podřizovat. Je to o tom, že mu chci dát prostor, že jej nechci omezovat v jeho mužských projevech. Že chci svoji energii směřovat ne na boj ale na sdílení, podporu, synergii. Mám se ještě hodně co učit. Ale víc a víc se mi líbí být ženskou. Objevovat a hýčkat svoji ženskou energii. Cítím, že je to tak lepší pro rovnováhu světa :-)
