Byly časy a není to dlouho, kdy jsem měla o 16 kilo víc. Jednoho dne jsem řekla dost. A zbavila jsem se toho. Pokaždé když jsem zhubla, tak jsem si řekla, zhubla jsem kilo mouky a představila jsem si ten pytlík s moukou. Fuj. A díky tomu jsem hubla a hubla dál. Když si řeknete, že jste zhubli 2 kila. Tak je to jako nic, ale 2 kila mouky, když si do každé ruky dáte jeden pytel. Tak to už je dost, ne? Trošku mi pomohlo, že jsem procházela jedním z mých horších období a neměla jsem chuť k jídlu. Tak jsem se toho rozhodla využít. Míň už jsem jedla, tak jsem jedla jenom trochu zdravěji a začala cvičit.
Za rok jsem měla 16 kilo mouky dolů! Divím se, že jsem to mohla na sobě nosit! Ve svém životě mám 3 fáze, které se neustále točí v kruzích. Mívám období, kdy na prvním místě je můj žaludek. To je období ošklivé. Jdu za mamonem: brambůrky, čokoládky, zákusečky a futruju, futruju, futruju a kynu, kynu, kynu. Potom mívám období, kdy řeším svoje boty, oblečení, šminky, kadeřnice, kosmetičky. To je období krásy. A mívám ještě období, kdy čtu knížky. To je období, kdy jsem ošklivá, ale nádherně chytrá. Nestarám se o to, jak vypadám zvenčí, ale záleží mi na tom, co mám uvnitř. Žiju si svým životem, žiju si svůj sen, do kterého nikoho nehodlám pustit.
Tyto 3 období mým životem neuvěřitelně a přímo nepředvídatelně točí. A já nevím, kdy skončí ono obávané a kdy nastane ono šťastnější. To šťastnější většinou skončí z hodiny na hodinu a následuje jedna dvě to žravé. Nevím jestli nenávidím to žravé období, ale asi ne. Jsem ráda. Konečně se najím a stejně jako v období čtení a vzdělávání se nemám čas, abych se věnovala svému vzhledu, nemám čas vůbec na nic, jenom uspokojovat své potřeby hladu po jídle.
Když mám období krásy, kdy se snažím vylepšit to, co jsem zanedbávala, kdy se dokonce i trochu otevřu světu, chci si pořád povídat, chci dostat dolů ta kilča, co jsem nabrala v období žravosti. Trochu třeba cvičím. Ale ne moc. Aby se mi z hlavy náhodou něco nevykouřilo. To by mi pak chyběly potřebné informace, jakmile bych se přepla do toho období vzdělávání se, měla bych mezery, tak pozor na to. Můžu se v tuto dobu snažit být krásná, ale nesmím to přehánět, aby mě taky lidé poznávali. V tomto období povídání si a sebezkrášlování se chci dělit o své zážitky, ale lidé mě nepoznávájí. Kde je ta krabice, která je na ulici ani pořádně nepozdravila, když je potkala? Je pryč. Zase na nějakou tu dobu, než se zase zavrtá do těch svých knih a bude zase nudný morous, který všechno ví.
Jo. Divný morous. To jsem já. Ale jenom v jednom ze svých období. I v období žravosti jsem nadmíru sdílná, zábavná, nad věcí. Mám plnou hubu. Jídla. Keců. Někdy je mi dobře. Někdy hůř. Když je mi nejhůř, jistí to kombinace brambůrků a oblíbené čokolády v růžovém obalu s obrázkem a s názvem japonské konkubíny. To jsou moje dvě oblíbené pochoutky, bez kterých bych nemohla existovat. Můžete přede mě postavit půlku prasete, toho se ani netknu, ale za svou čokoládou půjdu kilometr pěšky a sním ji dřív, než došlapu domů. To samé s mými oblíbenými brambůrkami, už se nenechám zahanbovat nějakým 100g balením, vždycky si zrovna koupím svou denní dávku: 250g. Mňam. Jenom chudáci moje návštěvy. Vždycky je chci poctít svou oblíbenou pochutinou, ale je to jenom záminka, abych si je mohla koupit pro sebe a zbužívovat co nejdříve. Škoda návštěvě, která chodí pozdě. Když nepřijde, tak brambůrky vezmou za své do hodiny potom, co se dozvím, že návštěva nepřijde. Co se dá dělat, kdo pozdě chodí o brambůrky přijde.
A když už se to tak náhodou stane, že se návštěva dostaví v období, kdy jsem je ještě nestihla zfutrovat, těším se, až vypadne a budu si je v klidu moci dojest. Doufám, že to není nějaká nemoc. Snažila jsem se vyřadit tyhle věci z mého života, s tou čokoládou se mi to docela daří, s těma bramůrkama, to mám už odjakživa, to se mi už nepodaří. A stokrát si můžu v obchodě, nebo před tím, než tam jdu, říkat, že si koupím zdravé mlsání. Ne, nic zdravého nechutná tak dobře. Smůla veliká. Já se jich prostě vzát nehodlám a nehodlám a nevzdám se jich a nevzdám.Jinak jím totiž docela zdravě, žádné prasečí hlavy a jitrnice se nekonají. Jsem totiž tak trochu vegetariánka a mám za tu sebou kúru, po které jsem zhubla 16 kilo. Ale doufám, že se svět nezboří kvůli jedné babě, která se prostě vždycky futrovala brambůrkama a vždycky se jimi futrovat bude. Teď už vím jedno: futrovat brambůrakama se nepřestanu nikdy
