Zbav se slabocha svého

Když máme v srdci díru, nebo nám něco chybí, nejsme spokojeni se životem, je to živná půda a dobrý základ pro to, stát se na něčem závislým. Je to tak, že každému asi něco chybí. I když vypadá navenek spokojený, neznamená to, že je o moc víc spokojenější než ten, který každých pět minut vzdychá, že ho píchá tady a tady a že neví, co se životem, že se mu nedaří nic, co si přeje a že asi brzy umře. Vůbec ty pohřbívací řeči mám ze všeho nejradši. Pohřbívání se za živa a téma nemoci. Nejsou všichni stejní. Jsou i takoví, co by si urazili ruku, než aby si stěžovali, mají pořád úsměv na rtech a plná ústa keců, že se vlastně mají dobře a všechno to zlé berou jako výzvu.  

Říká se, že silnější přežijí. Ale právě ti silní, to mají těžší. Podle mě. Slaboši si stěžují, jsou slaboši, nebo se na ně hrají, stěžují si tak, že se najde někdo, na koho se nalepí, vysají z něho všechnu energii. Slabochům je líp. Ti silní, kteří jsou tu jenom proto, aby se o ně pořád někdo opíral, to musí vydržet, ať se jim děje, co chce. Jsou to chlapáci připravení každou minutku někomu pomoci. Ale ptám se: „Kdo pomůže jim?“ Nikdo není nezdolný a to, co se jim děje se naskládá a jednoho dne to budou oni, kdo bude potřebovat pomoc, duševní podporu, spřízněné dušičky. Ostatní na to nejsou zvyklí a místo toho, aby jim pomohli, na ně ještě více nakládají své problémy a pořád si myslí, že jim je někdo bude řešit. Jednoho dne každý silný řekne ne, protože to se nedá vydržet donekonečna. Když už si vypěstoval zástup závisláků, řekne jim dost. A ti závisláci, se samozřejmě nejsou schopni postarat o sebe, je už v jejich podstatě, že si musí najít zase jinou dušinku, kterou vysajou do mrtě, až v nich nezůstane žádné energie. A ti siláci se půjdou uzdravit. Budou si zase hrát na machry, házet ramenama, možná si také najdou nějaké závislůstky, které je budou držet nad vodou a jejich život naplňovat, a budou se snažit, nebýt jako ti slaboši, jejichž jediným životním cílem je na někom viset.

Každá závislost na čemkoliv je nezdravá a pramení z nějakého důvodu. Je na každém jestli si své závislosti bude plnit užitečnými věcmi, nebo se stane závislým na lidech, alkoholu, cigaretách. Třeba taková závislost na práci nebo na svém koníčku je vždycky užitečnější a má nějaký přínos. Protože pokud budeme mít svou práci tak rádi, že se na ní svým způsobem staneme až závislými, může to být časem měřítkem našeho úspěchu, protože jedině v tom, co děláme rádi, naplno a na co máme talent, v tom můžeme být nejlepší a může nám to k něčemu být. Pokud to není činnost takového druhu, aby se to stalo naší prací, pořád ji můžeme brát jako krásného koníčka, kterému obětujeme vše. Mám ve svém okolí dost lidí, kteří svůj život zasvětili rodině a teď zůstali sami, bez koníčků, bez věcí, které by je činili šťastnými. Celý život vlastně promrhali, nezůstalo jim nic. Většinu svého času se nudí, už se nemají o koho starat, protože ti, o které se starali dosud o ně zase tak nestojí a chtějí si žít svůj život. Nechápou jejich snahy proplouvat bezcílně životem a čekat na zázraky, že vyjde slunce, když pořád prší, že bude teplo, když mrzne až praští.

Závislost na čemkoliv o něčem značí, a pokud se už nemůžeme ubránit k něčem inklinovat, měli bychom být dost silní, abychom ty svoje závislosti dovedli korigovat a vybírali si, dokud je čas. Pokud se staneme závislými na nějaké návykové látce, musí nám být jasné, že závislosti jako takové se nezbavíme, pouze tu svoji závislůstku můžeme za něco jiného nahradit. Nahrazujme proto svoje závislosti a mějme odvahu říci lidem, na kterých nezdravě visíme: „Já tě vyměním“ a začneme raději s tím, co už máte dlouhou dobu chuť udělat, ale pořád se kvůli někomu vymlouváte, že na to nemáte čas. Teď na to nemáte čas, potom na to nebudete mít peníze, potom bude špatná konstelace hvězd až budete jednoho dne v důchodu a pořád se budete na někoho vymlouvat, že za to může někdo jiný. Dělejme si každý den radost, najděmě si svoji užitečnou závislost na nějaké činnosti a slabochů se zbavme.