- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Nevím ale, jestli by nebylo lepší začít z opačné strany. Našla bych si blbce, co mi zaplatí a já to teprve potom rozfofruji. Problém je ten, že nic nepotřebuji. I když nic nemám, jsem celkem skromné stvoření a opravdu toho moc nespotřebuji. Tak nevím, za co bych to poutrácela. Po té, co bych si splnila všechny možné lidské potřeby, by mi asi začínaly docházet nápady. Co bych si asi tak měla pořídit, aby to bylo dostatečně zbytečné, stálo to hodně peněz, úsilí a ve finále to bylo k ničemu?
Mohla bych si Vás tady třeba všechny koupit. K čemu by mi to ale bylo, když už teď si všichni děláte to, co chcete? Kolik peněz bych musela mít, aby mi to stačilo k tomu, aby to tu začalo fungovat? Myslím si, že žádné peníze světa a žádní mecenáši s naditými šrajtoflemi neudělají nic s tím, co se děje všude okolo a to z jednoho jediného důvodu. Proto, aby se tu něco změnilo, by musel každý začít sám u sebe. A to je asi ta nejtěžší věc, kterou mi pod stromeček nedá žádný z Vás.
Zamysleli jste se někdy nad tím, proč kupujete takovou spoustu zbytečností, proč Vám dělá radost mít všechno, na co si vzpomenete, proč už se ani nepozastavujete nad tím, že děti v Africe hladoví a vy vyhazujete jídlo, které jste koupili tak nějak navíc a nestihli sníst? Proč už se nepozastavujete nad tím, že se neumíte radovat z obyčejných věcí a chcete stále víc a víc a víc a víc?
Nepozastavujete se nad tím proto, protože stejně jako se vždycky najde nějaký blbec, který zaplatí cizí dluhy, stejně tak se najde blbec, který bude pilně pracovat a pořádné prachy za jeho poctivou práci shrábne někdo jiný.
Další články autora |
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha