U nás doma sa dycky mlúvilo tak, jak nám zobák naróstl. Tož já se byla z teho úplně v šoku, jak sem do té školy začala chodit. Ničemu sem tam nerozumněla a velice sa divila, co mně to ta učitelka povídá. Že prý jo sa neříká, dycky mosím řéct ano. Tož potěš koště. Já sa to šecko 6 roků učím – myslím jako mlúvit – a ta baba sa mně dovolí řéct, že je to špatně. Tož gde to zme?
Tož všecko od znova. No celý nový jazyk sem sa mosela přeučit, no ale doma šeci mlúvili pořád stejně. Tož nevím. Já už ničem nerozumím. Ze začátku mně to dělalo hrozně zle. Pořád sa mně to plétlo. Pak sem sa to trochu odnaučila a začala sem mlúvit trochu slušně. Enomže co, mně sa to začalo lúbit, to naše nářečí. Tož už sa slušně mlúvit nesnažím.Tož jednúc jakože jedem s kámošama z Ostravy na výlet do Prahy. No to bylo teprvá. Ať sem sa snažila, jak sem sa snažila mlúvit normálně. Vůbec nic nepomáhalo. Ostraváci si ze mna dělali prdel celú cestu. Že prý to natahuju schválně, gdyž sem neco řekla. Ale né. Já sem to nedělala schválně.No a tož jak zme tam přijeli do toho Práglu, tož že sa idem najest. Říkám, že si dám to zelé ze šiškú. No chlap na mně čuměéél jak gdybych z jedle spadla. Že prý estlivá mně to má jít natrhat do lesa. No né, řekla sem, stačí gdyž mně to dá bez masa.Tož Ostraváčkom sa to lúbilo, jak mlúvim, aj gdyž sem sa mírnila a mlúvila tak enom trochu, Pražácci z toho byli na větvi. No časem sem chytila i nejaké ty pražské přízvuky, ale stejnako, to svoje už sa neodnaučím. A možu dělat co chcu. Co mňa doma rači nejaké jazyky neučili, lepší by udělali. Gdo sa to má teď odnaučovat, aby nebyl za burana.
