Ať se nám to líbí, nebo ne, většina z nás má ve svém žebříčku hodnot na prvním místě jednu z jmenovaného. A když ne, tak si jednu vyberme a hotovo! Ne vážně, tak trochu mě to zarazilo. Přišla jsem na to čiště náhodou.
Měla jsem nějaké sedánky se známými, a už třetí osoba mi toho dne na moje nevinné otázky pořád odpovídala stejně. Odpovídala: nemám čas, nemám peníze apod. A to se pořád opakovalo. Lidi si prostě pořád jenom stěžují. Pořád a dokola na tyhle dvě věci. Témata jsou to opravdu věčná. Tak si říkám, zkusím, jestli se mi to jenom nezdá. A opravdu ne. Otázky jsem začala lidem dávat schválně takové, aby mi mohli, ale nemuseli odpovídat na to s tím časem a s těma penězma. Už mi to ale docela lezlo na nervy. Bylo to jako kolovrátek. Něco nového jsem chtěla slyšet.
A přitom to není nic, co by měl být takový problém. Jsou to záležitosti, které se dají řešit. Třeba, když někomu chybí půlka nohy, tak to asi těžko něco spraví. Ale nějaký čas mu bude ukradený, když bude mít problém chodit. Nebude patřit mezi většinu, která se zabývá malichernostmi. A ti s tím časem, místo toho, aby si ujasnili, co chtějí a čas na to, co považují za důležité si udělali, tak si budou pořád jen stěžovat, stěžovat a stěžovat... No a ti s těma prachama to samé. Jsou přece dospělí, tak by měli být zodpovědní a přemýšlet. Nikdo jiný to za ně řešit nebude a tím, že si budou stěžovat, že na to nemají, to jim peníze nevydělá.
No a co ten zbytek? Sex je jasný. Ten je všude, to nemusím ani rozebírat ani jak jsem na to přišla, myslím že to bylo zbytečné. No a to poslední, to jsme my sami. To je jasné také. O sebe se každý zajímá v první řadě. Tak to bych docela i brala. Sebe na první místo. To docela jde. To mě ani nepřekvapilo. No a samozřejmě většina nejsou všichni, je tu ten zbytek, co má na tom prvním místě něco jiného než jmenované. Je je tady to zdraví, je tu rodina, přátelé, koníčky a práce.
Každý jsme jiní a máme tu svoji top 10 věcí, na kterých nám záleží. Jindy si zas říkám, jak jsme všichni stejní, a že mě už nic nemůže překvapit. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, jak to mám s tou top desítkou, pak jsem se tím začala zabývat a zjistila jsem, že se to mění z času na čas, ale asi hrubá kostra zůstává pořád stejná. Asi bysme si měli šáhnout každý do svého svědomí sám a ujasnit si jestli je náš žebříček hodnot je v pořádku a nemáme na prvním místě něco, co nás ovlivňuje směrem, kterým jít nechceme.
