Spočítáme je?

Nemůžu spát. A myslím si, že snad dnes ani neusnu. Dnes jsem měla zvláštní den. Měla jsem zase volno. Byla jsem ráda. Normálně to nedávám a raději jsem v práci. A navíc. Včera jsem měla zase vzteklou náladu.

Ani se neptejte, co jsem zase vyvedla. Napsala jsem někomu, že ho nenávidím! Těžko říct, jestli je to opravdu tak. Možná by Vás zajímaly podrobnosti. Snad někdy jindy.

Byla jsem dnes v Mannheimu. Nejezdím tam moc často, ale mám to tam hodně ráda. Někdy se mi tam líbí víc, někdy méně. Už od včerejška mám tu náladu a myslela jsem si, že když si něco koupím, tak se to spraví. Nespravilo. Zatím tady sedím, nechce se mi učit a píšu blbosti. I když ony to možná nejsou blbosti.

Týká se to totiž uprchlíků. Bavila jsem se dnes tím, že jsem je počítala. Je v tom kapka nadsázky, pro ty kteří to nepochopili. Ale kdo ví, kdo je uprchlík? Ale pokud špatně mluví, dá se předpokládat, že v Německu moc dlouho není a pokud neví, kde má vysednout a mluví jenom anglicky nebo arabsky, tak to asi nebude turista. Nebo bude, ale nevypadá na to. 

Před tím, než jsem nastoupila do tramvaje, bylo už okolo sedmé hodiny a bylo tma, bylo potřeba si koupit jízdenku. Na zastávce stálo asi 8 lidí, které bych započetla a asi 3 možná Němci plus jedna nezařazená a tím myslím sebe. Nepíši to vůbec z žádného důvodu, prostě jsem si je spočítala a basta.

Když jsem pak nastoupila, tak jsem zase počítala. Nevím jestli to není tím, že jsem se rozhodla, že si přečtu jednu německou knížku, kterou jsem našla. Jmenuje se matematika. Ve vagonu byli asi dva Němci, ostatní už od pohledu nevypadali nějak moc ustaraně, neměli v uších sluchátka, v ruce žádné zavazadlo a byly ve skupinkách, vysmátí a šťastní. Kdo byl někdy v Německu, tak ví, o čem mluvím.

V Česku dělám to samé. Pozorně poslouchám, jestli má osoba přízvuk a je rodilý mluvčí. Před tím, než jsem odjela do Německa jsem to asi nedělala. Strašně mě zajímají jazyky i dřív, ale dřív jsem se spíš zaměřovala na to, jak kdo mluví a jaká používá slova. Česká. Ale nemyslím si, že bych se někdy snažila zjistit, jaké je osoba národnosti. Asi proto, že nikoho jiné než české národnosti jsem vlastně ani neznala.

V Česku teď ale také tak asi podvědomě hledám uprchlíky a počítám je. V Německu se snažím už skoro od začátku zjistit, jestli je to pravý Němec a kdo se v Německu jenom narodil a má po rodičích nezaměnitelný turecký nebo třeba italský přízvuk. To, že počítám lidi, je asi vedlejší efekt toho, že se snažím naučit rozlišovat přízvuky. Nějak mě to magicky přitahuje. Ze začátku jsem to dělala proto, protože jsem hledala někoho, kdo mluví bez chyby a můžu se od něho učit německy, teď to dělám kvůli uprchlíkům. A hlavně. Už delší dobu se snažím zjistit: “Mají nás ti Němci rádi anebo ne?”

Odpovědi se asi nedočkám. Já jsem včera jednomu napsala, že ho nenávidím. Studený čumák se ani nezmohl, aby mi odpověděl něco z čeho bych se dozvěděla něco nového. 

V Mannheimu se nebojím tak moc jako ve Frankfurtu. Situace mi zde přijde trošku lepší. Nikdo po mně nežebral peníze, nevisel mi okem na tašce, každému jsem byla ukradená. I když je pravda, že v tom vagonu v tramvaji jsem zase jako jediná bloncka zářila. Zase sama.

Dnes jsem v německé televizi shlédla příběh jednoho syrského chlapce, který v Syrii vystudoval strojírenství a musí pracovat jako dělník na stavbě a cítí se tím frustrovaný.

Nevím, jak dlouho je v Německu, ale je zde upřednostňováno vzdělávání cizinců s praxí, přirovnala bych to k našemu vyučení. Škola je mnohdy zakončena maturitou, ale neodpovídá maturitě na naší střední škole. Ti pak uplatnění naleznou velmi snadno a práce je slušně placena.

Pak jsem se zabývala nějakými záležitostmi, které mi už lezou na nervy. Pro zvědavé, bylo to špinavé nádobí.

Po asi hodině jsem si přečetla nějaký článek od blogera, který se rozčiloval nad tím, že imigranti v Německu hromadně znásilnili nějakou ženu a oháněli se právem šáría. Mám spoustu zkušeností s lidmi, kteří žijí islámem, ať pracovní nebo soukromou. Jako žena v jejich přítomnosti vždy velmi silně pociťuji, že mě nepovažují za živou bytost na jejich úrovni a je jedno, jestli se jedná o turky, kterých je tu většina, nebo ostatní národnosti. Moje zkušenost není vyčtená z knížek. Dříve jsem se o islamismus velmi zajímala, dnes také trošku zkoumám, co z toho je založeno na pravdě. Překvapena nejsem vůbec.

Němci by rádi uprchlíky rádi integrovali a vzdělali. Ne všichni Němci. Většina z nich by s nimi udělala totiž něco podobného jako Hitler. Překvapení? 

Nemůžu říct, že po více jak třech letech strávených v Německu jsem si jistá. Nemůžu to říct, tak to neřeknu. Bylo to asi 3 měsíce od té doby, kdy jsem do Německa přijela, když se mě můj kolega snažil přejet Linde vozíkem. Eva, která mi dupala na boty už u nás nepracuje, to bylo však jiné, ta nebyla Němka, jenom si to myslela, protože uměla dobře německy i polsky. Pozn. tady vidíte, že znalost jazyků se vyplácí. Kdo neví, psala jsem o ní. Šlapka... Eva, co šlape na boty... Od té doby, co jsem sem přijela se moje Firma i klima v ní rapidně změnila. Z Evy se vyklubala lesba a už u nás nepracuje. Lesby v Německu diskrimované nejsou.   

Nenávist vůči cizincům v Německu zůstává u běžných občanů skrytá. Jak už jsem zde psala, Němci se umí pouze chovat. Záměrně nepíši slušně. Chovat se tak, aby nikdo nezjistil, co si opravdu myslí. Nejsem si tím jistá, ale podezřívám je z toho, že je to někdo učí.

Utajovaná stávající nenávist vůči uprchlíkům se už se začíná provalovat na světlo. Může to vypadat, že otočili. Dnes jsem zaslechla v médíich hlášku typu: “V Německu je 3000 volných pracovních míst. Ať jsou obsazeny uprchlíky.” To bylo snad poprvé, kdy tam byla řeč o tom, že by uprchlíci měli pracovat a ne se vzdělávat. Nemluvím o nějakých protestech na ulicích. To je něco jiného. Otevřená nenávist v médiiích je něco jiného než jemné naznačování. 

Nevěřila bych, že to někdy řeknu. Ale i v Česku jsou upřednosťňováni Češi před cizinci. Mám na mysli, že nevěřím, že tak blbě srovnávám. Vždycky jsem nesnášela, když mě s někým srovnávali, Hlavně ne, když chtěli, abych to potom také tak dělala. Třeba uklízela si pokoj, prala ponožky nebo jedla jako dobytek. Myslím tak moc a všechno, co mi doma uvaří. Protiví se mi tedy, když někdo něco srovnává, ale co už. V Česku jsou upřednostňování Češi před cizinci, muži před ženami, mladí před starými. 

I když nejsem uprchlík, také jsem v České Republice měla mnohokrát problém najít v okolí svého bydliště práci, která odpovídá mému vzdělání. Když už mě nediskriminovali, protože jsem žena a z toho důvodu nezaměstnali, tak mě zaměstnali a nabídli mi za mou práci plat, že by se za něho nemusela stydět uklízečka na veřejných záchodcích. Podotýkám, že mám také vzdělání ve strojírenství, aktivní znalost dvou cizích jazyků a nemyslím, si že by to někoho v Německu nějak zajímalo.

Mám spoustu inteligentních vysokoškolských kolegů například z Polska, ale i z jiných zemí. Ti už zjistili, že v Německu je úplně jedno, co studovali v Polsku, někdy je i jedno, jestli studovali v Německu. Jsou vyjímky, ale kde jsou?

Na závěr snad jenom jediné. Pokud někdo neodstraní příčinu toho, proč uprchlíci prchají, tak se jim sem pořád někdo pohrne a pokud zde budou tak bohatě odměňovat ty, kteří nepracují, tak ať se nediví, že se hrnou právě sem.

V Německu pracující cizec má nárok na dávky na studující děti žijící v zahraničí. Znám případ, kdy byla přiznána dávka osobě pracující v Německu na dítě studující v Česku 180 EUR měsíčně. Slušné kapesné, co říkáte?