Rozjedem to!

Je strašně jednoduché si vzít to, co se nám nabízí. Otázka je, jestli tak dostaneme to, co chceme, nebo jenom to, co nikdo nechce, co chcou všichni a nebo to, co může mít každý. Někdy není jednoduché odmítat to, co se nám nabízí samo. A tak bereme vše, co přijde.

Najít to, co hledáme, může přinést určitý pocit uspokojení, když to opravdu najdeme. A až to zase ztratíme, tak nás to bude opravdu bolet. Pokud si s ničím neděláme hlavu, nic nehledáme a bereme věci tak, jak přijdou, počítáme s tím, že zase odejdou a že se časem změní. Ušetříme si tak nepěkné rozčarování. Můžeme se snažit si užívat života bez starostí a říkat si, že život je krátký, na to si něco odpírat nebo se můžeme snažit hledat si svoji cestu a život prožít smysluplně.

Je těžké říct, která cesta je správná. Pokud si budeme užívat a brát vše, jak to je a jak to přijde, asi naděláme spoustu kopanců. Pokud naopak budeme čekat, nacházet a zase ztrácet, tak se mnohokrát zklameme. Chyby dělá každý z nás. Poučit se z nich však umí málokdo. A proto ti, co hledají, stále ztrácí a ti, co si jenom užívají a berou vše, co má dvě nohy, se stanou jednoho dne použitými.

Čas od času nastane změna. Použití začnou hledat a zklamaní si začnou užívat. V těchto změněných pozicích se jim však nedaří. Hledaný použitého nechce, a ten, co se zklamával, to chce na někom vrátit.

Myslím si, že to, do kterého ranku patříme, je tak nějak vnitřně zakořeněné a snažit se to změnit je zbytečné. Na přechodnou dobu se možná můžeme přetransformovat do druhého tábora, ale neúspěch je předem naprogramovaný. Některé věci se prostě silou vůle změnit nedají.

Tak co, je pro Vás připraveno také peklíčko, nebo budete za zklamané svatoušky?