Optimální distance

„Chci být teď sám,“ to je věta, kterou bysme rády slyšely, když na nás právě teď nemáte náladu a chováte se divně a my nevíme proč. I když je řešení tak snadné, proč Vás stojí tolik úsilí vyjádřit slovy to, co se Vám právě odehrává v hlavě?

„Uvídíme se v sobotu v 18:00,“ je ta druhá po které toužím už asi půl roku. Ale jakmile se něco týká budoucnosti delší než půl hodiny dopředu, tak jsme narazili na nepřekonatelný problém. Velice zajímavá věc a mě zatím nepochopitelná je, že když chlap, který je sám, tak je mu smutno. Furt by řval někomu na rameni, že nikoho nemá a dělal ze sebe chudáčka, který musí sedět doma a koukat na televizi. Jeho jediné hobby jsou maximálně tak sex, cigarety a alkohol. No. Možná ještě porno.

Pokud s Vámi začne chodit, tak se situace rapidně změní. Rád by byl sám. Je to proto, že má rád volnost a vy ho omezujete. Jak Vám řval na rameni a jak mu bylo, když se nudil, nikoho neměl a nevěděl, co dělat, už je najednou zapomenuto a Vás má podle všeho právě proto, aby si tu samotu užíval. Ze všech sil Vás od sebe odstrkuje a vy se cítíte jako pes, kterému právě ukradli boudu a ouha, ono venku zrovna prší.

Když chce být sám, to je ta lepší varianta, potom je tu ještě to, že chce být s kýmkoliv jiným, jenom ne s Vámi a vysvětluje to velmi logicky tím, že se na Vás chce těšit. Může se těšit, ale ono se ještě může stát, že už nebude na koho. Většina dam na to nemá nervy ztrácet čas s chlapem, kterému nestojí ani za to, aby jim zavolal a nebo napsal. Totiž tím, že volá a píše si otvírá ženino srdce a tím, že se snaží být vzácný ho uzavírá a efekt je opačný. Vede to k tomu, že brzy nebude mít být komu vzácný. Potom může být sám, ale už bez toho pocitu volnosti, který velice rychle vystřídá smutek, že je chudáček tak sám a nikdo ho nechce a nemá rád. Pobrekávat ale už může jít o dům dál, protože i když ona po něm touží, možná ještě o trošku víc, by ho nejradši zarazila do země.

Je to začarovaný kruh. On chce volnost, takže je jasné, že nebude volat a psát podle ženiných představ, protože tím se zvyšuje intimita a tu on nechce. Jak souvisí intimita s volností? Nijak. Je to její pravý opak. Pán chce být sám. Když je úplně sám, je zle, když má na krku nějakou čekanku, se kterou může mávat, jak se mu zlíbí, protože ona počká, tak se může cítit zase jako macho a to, že je bez ní si může náležitě užít.

Vztah bez toho, abyste se o toho druhého zajímali a plánovali si společně strávený čas není vztah, ale snaha jednoho s druhým manipulovat, protože ten jeden očekává, že se tomu druhému na poslední chvíli přizpůsobí. Mnohé zamilované dvojice to na začátku neřeší. Neřeší nic, protože on nebo ona má tak krásné modré oči a kdo ví co ještě. Ale co z očí, když si vychováváte spratka, se kterým si za pár měsíců neporadíte? To někteří neřeší, protože někteří si nejsou schopní naplánovat, co si koupí k večeři, když je teprve ráno a řeší snídani a i oběd je táááák daleko.

Je jasné, že pánové si teď myslí, že jsem vedle, jak ta jedle. Je to proto, že domnívat se, že chlapi a ženské si jednoho dne budou rozumět, je zbytečné. Největší problém ve vztazích je komunikace a emoce. Za přítomnosti emocí, je každá komunikace ztížená a se zraněným egem se těžko jedná logicky. Dalo by se říct, že všechny hádky, které jsou ve vztazích, jsou nelogické a vyvolané maličkostmi. Následkem toho jsou poháry, které se naplňují a přetékají a potřeby blízkosti a vzdálenosti. Všechno na světě lze logicky vysvětlit, ale teorie se většinou od reality tak trochu liší a i když víme, co bysme měli, tak málokdy to uděláme, tak jak máme. I když si přečteme miliony knih o vztazích a víme, co dělají špatně ostatní, sami se v tom potácíme a ztrácíme. Být venku, když jsme uvnitř, nejde. Nejde být zainteresovaný zevnitř a snažit se řešit problém zvenčí a jinak než zvenčí se problém vyřešit nedá. Odstup je potřeba.

Řešení je nic neřešit a nebo nic neřešit a jenom milovat, pokud nám ten druhý stojí za to. Láska přece hory přenáši a pokud při tom přenášení spadneme do moře, tak to nebyla láska, která za to stála. A nebo si jenom ten někdo, kdo se nás přes to moře snažil přenést vylámal zuby?