Nepředělávat!

„Já jsem s tebou být musel, mně nic jiného nezbývalo“, řekl a jí se udělala tma před očima. Vůbec nechápala, co tím myslí. Zmohla se jenom na takové: „Vypadni, nemůžu se na tebe ani podívat.“ Do hodiny ho vypakovala a zařadila do zástupu všech těch kmásků, co už měla ve své sbírce.

Tak, tak nějak vypadá konec jedné, prý velké lásky. On udělal všechno, co si dáma přála. Úplně všechno. Ale jí to nestačilo. Mohl se rozkrájet, ale pořád jí to nebylo dost dobré. Řekla mu: „Zítra uklidíš, nakoupíš, obstaráš všechny dárky na Vánoce a k večeři bych si přála vepřo, knedlo, zelo. Přijdu v sedum.“ A on: „Hmm", zamručel a ani nezvedl hlavu od svého zápasu v televizi.

Zítra bylo uklizeno, nakoupeno, dárky byly v paketech s mašličkami a jmenovkami a z kuchyně voňěla čerstvá pečínka. Stůl byl prostřený, talíře byly tón v tónu a ladily s prostírkami.

Zůstává tady otevřená ta otázka, když on byl násilím nucený s ní být, proč ji poslouchal na slovo a dělal ze sebe něco, co není? Proč? Proč si nenašel takovou, které by líbil takový, jaký je? Proč se snažil měnit a být něčím, čím být nechce, jenom proto, že si to někdo přál?

V první řadě musíme být spokojení sami se sebou a když si hledáme partnera, tak se mu musíme líbit a musí nás mít rád takové, jaké jsme. Nesmí nás chtít předělávat a my nesmíme chtít předělávat jeho.

Pokud jsme s někým, kdo se nám tak zcela nelíbí a chceme si ho předělat k obrazu svému, pak se musím ptát: Tak proč s ním jsme? Samozřejmě každý máme nějaké ty chybky, ale některé věci jsou tak zásadní, že je měnit nehodláme a než s někým začneme žít, tak by o nich měl vědět a mělo by mu to být dopředu jasné.

Láska je slepá a většinu času si něco namlouváme. Když nám nikdy nepřinesl kytku, čekáme a čekáme. A nic. Když nám ji nepřinesl dosud, už nám ji nepřinese nikdy. Je prostě takový. A kdyby přece, tak nám to bude podezřelé, proč naráz tolik pozornosti. Když se dívá věčně na fotbal, tak se marně můžeme domnívat, že se jednoho dne  bude s námi dívat na romanťáky při svíčkách. A když nám neříká, že vypadáme překrásně, nezačne nám to říkat nikdy. I když lichotky jsou to, co my ženy potřebujeme slyšet. Takže pokud nám to ten náš neříká, a my to tak potřebujeme slyšet, co musíme udělat? Tak to nechávám otevřené, každý ať si rozhodne sám.

Je hloupost si myslet, že toho s kým jsme se rozhodli žít, si předěláme. To vážně nefunguje. Když už si ho předěláte, pak to najednou nebude on, ale někdo úplně jiný. A pokud se Vám to podaří někoho předělat, aby byl takový, jakého ho chcete mít, nadřeli jsme se na tom, jednoho dne on stejně zjistí, že se snažil být něčím, čím není, jenom aby Vám udělal radost, ale on to tak nechce. A nutit někoho, aby dělal to, co nechce, aby byl tím, kým nechce být, moc velký význam nemá. A může se to zdát jenom naše lenost, že místo toho, abysme si našli někoho, kdo nám vyhovuje, tak jsme si našli někoho, koho si předěláme, aby byl takový, jakým ho chceme mít.

Ano, stojí to trochu usilí a ne vždy se to podaří, ale až ho najdeme, tak to rozhodně bude stát za to. Nebudeme ho muset do ničeho nutit. Protože to, co bude dělat, bude dělat dobrovolně a proto, že to tak chce on a ne proto, že to tak chceme my.