Netajím se tím, že mi spousta věcí nejde. Například, když musím něco hledat. Každý si najde všechno dřív. To si pak připadám někdy i trochu neschopná. Co mi ale opravdu jde, je nakupování. Aspoň si to tajně myslím.
Donedávna jsem nejezdila na dovolenou. Víc si odpočinu, když opravdu nic nemusím. Nemusím vstávat, chodit, vařit. No prostě nic. Poslední roky, jsem svoje zásady porušila a udělala si pár překrásných dnů v Česku a ve Francii. Musím se ještě hodně učit. Nedělat nic na dovolené mi prostě nejde. Co mi ale jde, je utrácet jako střelená. Letos jsem si řekla, že to bude jinak. Dokonce jsem si v Paříži vůbec nic nekoupila.
V Česku jsem se musela hodně držet, protože se mi tam zdálo všechno strašně levné. Den předtím jsem jela v Německu vlakem 35 km za 8 EUR a pak jsem si šla koupit lístek na vlak v Česku. A za 30 km jsem zaplatila necelých 30 Kč! Když jsem paní říkala, že je to tak levné, tak na mě hleděla, jako kdybych spadla z višně a řekla mi: "Vždyť je to jenom 30 kilometrů..."
Už skoro měsíc jsem zase zpátky v Německu a snažím se užívat si každý den a ne jenom když mám volno, nebo plnou peněženku. Líbí se mi to tak víc. Když přehnaně šetřím a nic si dlouho nepořídím, pak se o dovolené nemůžu zastavit a připadám si jako urvaná z řetězu a musím všechno mít.
Včera jsem měla volno a užila jsem si překrásný den u vody. Jenom jsem se tam tak povalovala, učila se německy a jedla a pila a bylo mi tak krásně. Okolo pluly lodě a létala letadla. Udělalala jsem pár fotek a pomalu se doloudala domů. Vůbec se mi nechtělo, ale vybila se mi baterie v mobilu a nemohla jsem tak už poslouchat rádio. A navíc jsem ani nevěděla, kolik je hodin.
Večer jsem se rozhodla, že se po dlouhé době podívám na film. Koupila jsem si v ČR pár DVD-ček s Angelikou. Jsou v českém i ve francouzském znění. Těšila jsem se, až si pustím i tu francouzskou verzi a otestuju si svoje znalosti francouzštiny. U prvních dvou dílů jsem jenom lehce zírala a snažila se chytnout všechny monsieury. Včera jsem chytla akorát tak malý šok.
První mě zarazilo, že obal byl přelepený lepící páskou. Toho jsem si předtím vůbec nevšimla. Těšila jsem se na další díl Angeliky. Vykukl na mě Hitler. Ne nedělám si legraci. V obalu od DVD Angelika a král bylo DVD: 12 let Hitlerovy vlády! Musím podotknout, že i když jsem v Německu, válečná tématika ani Hitler mě vůbec nezajímají.
Dnes se mi o Hitlerovi i zdálo. Děkuji pěkně za takové sny. Už si naštěstí nepamatuju, o čem můj sen byl, ale celý zbytek noci jsem nemohla spát. Ráno jsem se zase podívala na DVD s Hitlerem a řekla jsem si: "Tak to teda ne!"
Vyhrabala jsem účet za DVD. Měla jsem ho velmi dobře schovaný, jako kdybych to tušila. Zatímco s hledáním mám problém, s hromaděním nepotřebných věcí nikoliv. Účtenky schovávám téměr od všeho po dobu několika let. Při pohledu na lístek se mi vybavila ta příhoda s pokladní.
Dlouho jsem se chystala, že zase začnu psát. Už skoro vůbec nepíšu. Maximálně tak lístek, co mám koupit k jídlu. Ráno jsem sedla a pěkně zostra napsala do Tesca.
Když jsem DVD kupovala, paní od pokladny se mě zeptala, jestli mám všechny díly a řekla, že to bude hezká podívaná. Jeden díl jí nešel naskenovat, naskenovala tak jeden dvakrát. Nákup se mi zdál nějak moc levný.
Později jsem se podívala na lístek. Paní mi sice odečetla 98 Kč za 2 DVD. Jednalo se o akci 1+1. Já měla ale jenom 5 DVD. Teoreticky jsem měla nárok na ještě jedno DVD zdarma. Nebylo to nikde napsané a ani u pokladny mě na to paní neupozornila. V rámci nákupní horečky jsem nad tím mávla rukou.
Při pohledu na lístek jsem zjistila, že díl, který mi namarkovala dvakrát byl díl: Angelika a král. Směšné, napsala jsem to i do Tesca. Zatímco mám tento díl namarkovaný dvakrát, nemám ani jedno DVD, ale místo toho jednoho Hitlera. Hodila jsem dopis na poštu. Poštovné bylo 3,45 EUR... Za to bych se v Česku povozila hezkých pár kilometrů!
Pak jsem si šla koupit jogurt. Ne že bych se rozhodla zdravě jíst, ale nacházel se na mém nákupním lístku. V obchodě byla velká řada a já už jsem byla unavená a trochu vzteklá. I když umím nakupovat, tak jsem měla těch hladových lidí plné zuby. Se vztekem jsem házela věcmi na pás, vypadávaly mi z ruky. Vypadávání věcí z ruky je další věc ze seznamu věcí, které mi jdou. Paní přede mnou šla vyměnit jogurt. Prodavačka se jí zeptala, kam dala ten prasklý a když ji nevinná hodná zákaznice sdělila, že zpátky do regálu, tak na ni ta prodavačka začala ječet, že to nemá žádný smysl.
Také jsem měla jeden prasklý jogurt. Zaplatila jsem ho ale a hned před obchodem jsem ho vyhodila. Říkala jsem přece, že jediné, co umím, je nakupovat. Docela jsem si představila, co by na mě ječeli v Tesku, kdybych šla své DVD také vrátit zpátky do regálu.
